Recenze: SABATON - The War To End All Wars /2022/ Nuclear Blast
Já vím, pouštím
se znovu na tenký led mainstreamu. SABATON jsou v současnosti známí i na lesních samotách a čas, kdy jsem si je objevil pro sebe, mimo jiné z důvodu společného koníčku v podobě válečné historie, je již patnáct let minulostí. I v jejich případě však zafungoval můj „velkovýkrmový“ blok, jakmile SABATON znal každý, kdo má „do prdele díru“, opět jsem začal mít problém s tím, že mi široké masy ukradly objev. Kapela samotná za to nemůže, tohle se odehrává v mé hlavě a tak nějak s tím horko těžko zápasím. SABATON nikdy nebyli úplná virtuózní extra třída, spíše na mě působili jako dobří známí - kámoši z vedlejší vsi, obyčejná kapela, kterou to baví a svých naprosto zřejmých limitů si je plně vědoma. Proto je vnímám úplně jinak, než bych viděl ostatní kapely podobného ražení.
Pokračování tematické linie první světové války jsem očekával v rozpačitými pocity, předchozí album „Great War“ mnou o zem zrovna nepraštilo, po slušných až solidních singlech („Bismarck“ stojí samostatně, důvodem patrně je odlišná dějinná etapa oproti albu) kolem mě nenápadně proplulo a výraznější paměťovou stopu nezanechalo - a že jsem se fakticky snažil. Tedy ne, že bych po zážitku z „Great War“ utrpěl záchvat nechutenství, ale můj osobní dojem byl oproti „Heroes“ a „The Last Stand“ poloviční, jako by se kapele zcela nepodařilo na plochu alba zkoncentrovat takové množství nápadů, na které jsem byl po léta zvyklý. V případě SABATON je poměrně obvyklé, že se výraznější alba pravidelně střídají s těmi řekněme s méně výraznými. Není to až tak dávno, kdy po majstrštyku „The Art Of War“ vylezlo na denní světlo „The Coat Of Arms“, které vedle staršího sourozence vypadalo tak trochu jako chudý příbuzný. S odstupem času to nakonec nebyla až taková hrůza, jak se zčerstva jevilo. Podobná sinusovka proběhla v porovnání s „Carolus Rex“ a opakuje se pravidelně doteď. Hlavně proto jsem neskromně doufal, že tahle sklizeň bude přece jenom bohatší. Válečná tematika v kontextu současných událostí dodává „The War To End All Wars“ na mrazivosti…sto let a lidi se prostě nepoučí. Orchestrace a mohutné sbory, známé z „Great War“, zůstaly na svém místě. Krom bombastičnosti však konečně dochází k nárůstu záživnějšího obsahu, „Great War“ kromě singlovek dosti paběrkovalo, „The War To End All Wars“ už tak upracovaně nevypadá. Že se nějakých prudších inovací výrazu už asi nedočkám a spíš bude soptit Milešovka. „Heroes“ počínaje, SABATON najeli na ustálený výraz, na kterém se toho moc nemění, poslední inovací je zmíněné zmohutnění sborů a orchestrálních pasáží. Od „Sarajeva“ po „Verzatiles“ (samozřejmě Versailles, jen jsem neodolal „Izerovské“ podobě a prostě jsem musel) má „„The War To End All Wars“ výraznější ksichtík a pevnější konzistenci. Skladby se netříští na skupinky podle kondice, byť formou asi nemají příliš šanci překvapit. Mají však znatelně větší švih a nápaditost, což z „The War To End All Wars“ dělá dosti odlišné album oproti předchůdci. A není to zásluhou pár skladeb, vaty citelně ubylo a je toho významně více co poslouchat. Vedle před vydáním známých singlů „Unkillable Soldier“, „Soldiers Of Heaven“ a „Christmass Truce“ (nemusíte se mnou souhlasit, ale ztvárnění vánočního příměří roku 1914 navzdory názoru velení obou stran má neuvěřitelnou sílu), je toho stále dosti, co stojí za vynaloženou energii. SABATON ze sebe zdatně setřásli přízrak vlastní rutiny a hned je zase o poznání veseleji…tedy pro mě určitě. Jak si „The War To End All Wars“ povede u vás, může být trochu jiný příběh. Každopádně u mě cajk…
Medyed
Komentáře