Recenze: ROXOR - Železnej Král /2022/ vlastní vydání
Nedělám to příliš často, tak maximálně jednou do roka, kdy si v rámci redakce přihřívám vlastní polívčičku a tu a tam vyzdvihnu své kultovní kapely, a to i v rámci naší domoviny. Jednou z těchto kapel, na které jsem chodil od svých patnácti let a které jsem naživo viděl podstatně častěji, než většinu velkých světových jmen, jsou nymburští ROXOR a jejich souputníci IRAS (těm se budeme věnovat již brzo). ROXOR jsou ti, díky kterým jsem mimo jiných začal vysloveně milovat živé metalové koncerty, zábavy s ROXOR měl ukrutnou šťávu a co především - silné autorské skladby.
Vezmu-li to od začátku, tj. od první placky „Out Of Periphery“ z jednadevadesátého, kterou jsem shodou okolností krátce před vydáním novinky vytáhl ze skříňky a po dlouhé době znovu poslechl a znovu zažil to, co v šestnácti (upozorňuji - jsme o rok dál :D), ROXOR sice roky přibývají stejně jako mě, ale ten zápal a drajv je tam stále. Ba co víc, ROXOR jsou dost možná více metal, než byli tenkrát. Přesah do tehdy trendového glam rocku (ale šlo jim to náramně, spojili několik skupin tehdejších fandů od klasických metalistů po dívčí publikum s naprostou lehkostí, to jako vážně) je ten tam a „Železnej Král“ je moderně nazvučené pravověrné heavy metalové album, které hravě strčí do kapsy mnohé kolegy z branže, a ti na tom rozhodně nebudou špatně. Vřelost a autenticita projevu, to jsou vedle hráčské zkušenosti a skladatelské invence těmi silnými taháky, které vytáhly ROXOR po 35 letech existence na jejich současný (a upřímně věřím, že to ještě nebude konečná) vrchol věhlasu v rámci naší domoviny (hodně mě těší promo kampaň ve Sparku).
Toliko jsem se vyhřezl z maximálního kultovního statusu ROXOR směrem k mé osobě, teď k aktuálnímu albu. Věděl jsem dopředu, že ROXOR netočí slabé nahrávky, mám je v merku celý ten čas a blbou desku tahle legenda středočeského metalu fakticky NIKDY nevypustila. „Železnej Král“, má to pro mě takový druhotný slova smysl, pamětníci si jistě domyslí - hnedka se mi vybavil „Kovový Král´“, jeden z největších hitů Metalindy, ovšem v tomhle případě je to do písmene. Syrový, nápaditý šťavnatý heavy metal ctící kořeny o tom je „Železnej Král“. Je tam všechno, tvrdost, nečesaná divokost, chytlavé melodie, silné nápady a vynikající zvuk…co si může skalní metloš přát více?
„Železnej Král“ není albem jednoho hitu, pro sichr zabaleného do dřevité vaty, aby se snad nerozbil. Hitem by mohla být každá z deseti skladeb, a to beze srandy. Deska má až neskutečný náboj, chytne a drží se mi v hlavě jako pořádně vyhládlý mozkožrout. Vedle pravověrné klasiky ROXOR přece jen absorbovali něco power metalové současnosti, ovšem jen v takovém množství, aby fungovala jako vhodné a příjemné dochucovadlo. Původně jsem mě úmysl ten, že jsem hodlal desku rozpitvat skladbu po skladbě, ale s narůstajícími poslechy jsem tenhle scénář s klidným srdcem opustil. „Železnej Král“ je po čertech vyrovnaná kolekce metalových pecek, že vytahovat hity jako králíky z klobouku je smysl postrádající. Kdyby mi tenkrát někdo chtěl tvrdit, že po třiceti letech budu sedět u kompu a psát recenzi na novou desku ROXORu, vykázal bych ho vystřízlivět v teple domova. Ale stalo se a činím tak velmi rád!!!
Medyed
Jó Dědek (17. 9. 2022 06:32)
Jó, tak tohle zní hodně dobře. A super shrnující text!