Recenze: ROV – Nihil Novi Sub Sole aneb Prvorozené DEMOnstrum /2024/ Screwtape Records
Cesta levé ruky…
namísto instrumentální ekvilibristiky důraz na primární temnotu, maximum prostoru pro temnou a depresivní atmosféru, pomalý až plíživý surový death metal ohlodaný na kost, to je ROV (synonymum pro hrob). Hlubiny undergroundu žijí svým specifickým životem, který se příliš nepotkává s hlavní proudem, čas zde plyne jinak, život a smrt se navzájem prolínají a hranice mezi nimi jsou nejasné a mlhavé. Nic nového pod sluncem, jak hlásá název desky (dema, na tom příliš nezáleží), naznačuje mnohé – skladby zní staře, to každopádně. Zvuk je velmi podobný původním death metalovým albům severské školy z druhé půle osmdesátých let, maximálně z počátku devadesátek, jen kompletně schází rychlé výpady. „Nihil Novi Sub Sole“ se vleče jako skomírající proud vysychající řeky, voda je zakalená a zapáchá hnilobou, živého zde nezůstalo už vůbec nic.
Zprvu se „Nihil Novi Sub Sole“ zdá jako nehorázný bordel, jak zvukový, tak instrumentální. Jako prostředek pro odpuzení nezvaných vetřelců to funguje bezchybně, ovšem vnímavé ucho se tak snadno ošálit nenechá. ROV je především o atmosféře, na technické finesy, do mrtě promakanou strukturu skladeb a prstolomné riffy rovnou zapomeňte. Čtveřice zatuchlých, pomyslnou rzí pokrytých skladeb chrlí jed a choroby všemi směry. Nějakou chvíli trvá, než se z jednolitého bloku oddělí čtyři jeho části a začnou fungovat samostatně. To je ten moment, kdy „Nihil Novi Sub Sole“ odhalí své temné nitro v plné šíři a mění se pravidla hry. Už jen to, že ROV mají na svědomí zejména Zmarchrob a Michael (ZMARCHROB, MARBUEL, AGMEN, TYRANIZER), napovídá leccos. Hudební jazyk, odmyslím-li si hutný zvuk a pomalé tempo „rozkladeb“, jak se songy pro tento účel nazývají, je totiž naprosto typický a netrvá až tak dlouho a jsem de facto „doma“ – ve starém známém prostředí a cítím se velmi komfortně, lze-li to tak vůbec popsat. Je tu ale ještě jeden velmi podstatný faktor, proč mi ROV mluví z duše, a tím je naprosto autentické zachycení podstaty a dobového feelingu bez toho, abyste zněli jako béčkový revival. Osobitá atmosféra, kolem níž se točím neustále, dostává další rozměr díky osobité lyrické složce, ze které kape černočerná nadsázka s nádechem lidové poezie.
Prvorozené DEMOnstrum není, a ani to myslím vůbec nebyl účel, konzumním materiálem pro masovou spotřebu. Neznalému posluchači nedá nic zadarmo, to ale neznamená, že to s otevřenou myslím nedá. A pokud překoná první zátah dávivého reflexu, dost možná se úspěšně zvládne naladit na příslušnou frekvenci. Mě se to netýká, já už mám kurz pro pokročilé patology a seminář „připravujeme syrové maso stokrát jinak“ dávno za sebou…a ani jednou jsem neblinkal, hééééééééééč!
Medyed
Komentáře