Recenze: ROSS THE BOSS – Born Of Fire /2020/ AFM Records

V souvislosti s polední studiovkou DEATH DEALER jsem se vyjádřil v tom smyslu, že se metalovým nezmarem Rossem Friedmanem alias Rossem The Bossem ještě budeme zabývat. Krom dalších aktivit Ross uvedl již před lety (konkrétně roce 2008, kdy vyšel debut „New Metal Leader“) v život projekt nesoucí jeho jméno. Odér jeho rukopisu z MANOWAR byl naprosto slyšitelný, ponechám stranou úvahy, do jaké míry to bylo schválně nebo naopak, jak výrazně byli MANOWAR ovlivněni jeho skladatelským rukopisem. První dvě alba, tj. první zmíněné a následující „Hailstorm“ mě svou heroickým duchem velmi velmi bavila, metal postaru Ross prostě umí s fortelem mistra kováře. Osm let uběhlo, než přišel na svět další sourozenec prvních dvou alb, „By Blood Sworn“. Linie ROSS THE BOSS vypadala pevnější žulového balvanu a ani náhodou jsem nepředpokládal, že mě zanedlouho čeká událost nečekaná, však o to příjemnější.   V relativně krátké době je tu další kolekce bojových zpěvů, linie je bezpochyby zachována, ovšem jeden významný rozdíl tu je.

ROSS THE BOSS jakoby něco píchlo do zadní části těla tam, kde se nohy setkávají se zády. Deska je o poznání útočnější, kousavější a zní o dost dynamičtěji než alba předchozí. „Born Of Fire“ má místy až thrash metalové tendence, přitom neztrácí ten ultraklasický základ, známý minimálně z prvních dvou desek. „Born Of Fire“ je každopádně nejméně do sebe sevřené album z prozatím celé diskografie ROSS THE BOSS a také nejméně „manowarovské“ album z celé čtveřice bratrů ve zbrani. Stále se však úspěšně Rossovi daří výrazově oddělit ROSS THE BOSS od DEATH DEALER, čímž jsem doufám přesně vyjádřil a v kostce shrnul své pocity z nečekané a příjemné události. Neměl jsem ani zbla námitek proti příjemně ortodoxnímu projevu starších alb, ba naopak, byl to takový kvalitní a důstojný protipól DEATH DEALER, ROSS THE BOSS se počal tímto albem vyvíjet k řekněme otevřenější formě. Je to v podstatě věc zvuku a aranží, ve výsledku se jedná o celkem výrazný krok, jasně patrný od prvních tónů úvodní skladby. „Glory To The Slain“ nemá daleko svou stavbou k OVERKILL, no řeknu Vám, slušná prda hned na první pokus, energická sypačka dochucená výbušným Rossovým sólem. Randál pokračuje s „Fight The Fight“ – valivá drsňárna postavená na vynikajícím riffu, ani se nechce věřit, jakou silou kapela disponuje, už jsem měl jméno ROSS THE BOSS pevně spojeno s true heavy metal tváří Rossovy tvorby, ovšem takhle se mi to velmi líbí a řídké chmýří se mi ježí. To mrazení neslábne, „Denied By The Cross“ pokračuje v thrashové tendenci se sveřepostí pitbula, je to strhující, silné, ale hlavně to Rossovi poslušně žeru, protože není pražádný důvod mu to nevěřit. Větší podíl klasických elementů nastupuje s „Maiden Of Shadows“, zde se přece jen ve větším objemu objevuje stopa starších alb, zásluhou ostřejšího zvuku ovšem masivnější a o ždibec hrubější. Korunu skladbě nasazují povedené melodie, takže žádný problém a jede se dál. Pokud na předchozím albu uřvanější vokál drobet trčel, zde do muziky bezvadně padne, do „I Am The Sword“ neméně tak – klasická rychlá heavy řežba jak z partesu. „Shotgun Evolution“ přidává znovu klasické postupy a poslouchá se to znovu skvěle, nářez je dobarven melodickými vyhrávkami do mocného výsledku, poslouchám to už pokolikáté to hravé sólo je na pomezí geniality!!! Titulní „Born Of Fire“ opět tlačí na pilu, melodický refrén podbarvený neméně melodickou kytarou skladbu katapultuje velmi vysoko.

Takto bych mohl pokračovat a všechno Vám strčit pod nos…tůdle!!! Poslechněte sami a sami si udělejte obrázek, jak Ross s věkem zraje jak víno. V jednom roce vypustit do světa dvě takto vynikající alba pod oběma svými značkami, to je výkon hodný potlesku. Je to tak trochu jiné album, než byla ta tři předchozí, ale klobouk dolů před Rossovou vitalitou a invencí, já budu po šedesátce možná akorát tak sypat ptáčkům a pravidelně navštěvovat svého obvodního lékaře…

Medyed

ross-the-boss.com/

facebook.com/rossthebossofficial/