Recenze: ROSA NOCTURNA – Časokruhy /2024/ vlastní vydání
Romantický 
hudební jazyk nemusí mít nutně charakter cukrové vaty a příběhových banalit. V řadě případů šumí jako kvalitní šampus a obsahuje vícero nejrůznějších nálad včetně i těch neradostných stejně jako život sám, kdy kolikrát není vše zalité sluncem a jeden si užije i jeho odvrácenou stranu. Přesně takové pocity mám z „Časokruhů“. Osobitá poetika a sametově vznešený výraz jde ruku v ruce s melancholickou linkou, typickou pro „Rosu“ jako nedílnou součástí jejího skladatelského patentu.
„Časokruhy“ nepředstavují žádný zásadní předěl ani vývojový skok a je tomu tak jedině dobře, ROSA NOCTURNA s péči řádného správce a hospodáře s vytříbeným citem opečovává vlastní zahrádku plnou voňavých bylinek, ze kterých skládá magické hudební příběhy, ne vždy radostné ale každopádně velmi sugestivní a schopné důrazně zabrnkat na citlivou strunu. Lidské osudy si jsou mrazivě podobné nezávisle na dějinné etapě a v podstatě se neustále opakují. Napříč časem jsme svědky malých vítězství, osobních neštěstí, ale i velkých zvratů směrem k rozkvětu a temných období. „Časokruhy“ vnímám jako svým způsobem časosběrný dokument, sugestivně a osobitým jazykem vyprávějící příběhy, které se mohou týkat každého z nás.
Na každém z předchozích alb jsem byl schopen vypíchnout do popředí jednu, dvě skladby, které v mých uších na celé čáře převálcovaly zbytek a korunovat je za jasné hity. „Časokruhy“ mi v tomto ohledu řádně zatopily, a není to tím, že by hity neobsahovaly. „Časokruhy“ mě totiž přejely komplet, a to jsem vcelku zmlsaný posluchač a zdržuji se silných výrazů a předčasných závěrů. Jsem překvapen a husina mi po zádech lítá jako splašené spřežení. Silná atmosféra, podmanivé melodie, a především drama ve shodě s nápaditě složenými skladbami dokáže bez sebemenších problémů získat si posluchače na svou stranu. Emoční rovina skladeb (všech bez rozdílu) dokáže přimět Chucka Norrise, aby vzal bez mrknutí oka roli milovníka v romantickém filmu na motivy románu Rosamunde Pilcher a považoval to za vrchol kariéry. Jasně možná přeháním, a ještě si z toho tropím nemístné žerty, ale nechci sklouznout do lacině patetických frází. Přitom stačí málo – naladit se s „Časokruhy“ na souhlasné frekvenci a nechat album prostě jen tak plynout – uslyšíte sami.
Záměrně se vyhnu, i když mám silné brnění to vyslovit, hodnocení typu nejlepší album od časů… diskografie ROSA NOCTURNA je kvalitativně naprosto vyrovnaná, nicméně emoční nálož, kterou obsahují „Časokruhy“, mě dostala na lopatky. Nestalo se tak hned, všechny milé drobnosti a instrumentální chuťovky se projeví až postupně s vícero poslechy, pak už to je jasně a stručně…paráda!
Já děkuji.
Medyed
facebook.com/RosaNocturnaBand/
Komentáře