Recenze: RIMORTIS – Věčnost živlů /2022/ Stars Agency

Revoluce se nekoná, o to více lze hovořit o evoluci - o evoluci, která započala s albem „Ozvěny minulosti“. Je to pravděpodobně zčásti i můj soukromý pocit, ten je ovšem podpořen faktem, do jaké míry se do skladatelského procesu zapojují další členové kapely při zachování typických atributů stylu RIMORTIS. Rozdíl je samozřejmě v charakteru zpěvu současného pěvce, Mirek Bartoš dodává kapele opět trochu jiný rozměr. Hned úvodem musím nekriticky vyzdvihnout, jak na sobě zapracoval od svého příchodu do kapely – „Věčnost živlů“ jej představuje ve velmi dobrém světle a jistě není všem dnům konec. Druhý z nově příchozích (nově v tomto případě znamená dvě odehrané sezóny, byť poznamenané pandemií, ale to sem tahat rozhodně nebudu), krotitel rytmů Kamil Růžička, zvládá svou úlohu rovněž velmi zdatně a vidím (spíše slyším) v něm nemalý potenciál do budoucna. Nejsem ale Líba ani Síba, takže tímto je s pokusy o věštění konec.

Zdráhám se porovnávat a vynášet zbrklé soudy, „Věčnost živlů“ je stále natolik čerstvé album, že všechny jemné odstíny a drobné kudrlinky budou ještě nějaký ten čas postupně objevovány. Měl jsem trochu obavy z toho, jak rychle mi deska vklouzla do uší a paměti, aby pak stejně rychle nevyčpěla. Ten vzestup hladiny adrenalinu byl bleskurychlý, ovšem jeho hladina se drží na konstantní výši a po mnoha posleších má snahu zesilovat. „Strážce zámků“ rozhodně není jediným silným kusem, jako „otvírák“ funguje bezvadně, zajímavá melodika a struktura vzbuzují zvědavost, co přijde dál. Skladba má silnou a dramatickou atmosféru, postupem času sílící do návykové fáze. Zmínil jsem neotřelou práci s melodiemi, nezůstává však jen u nich. Skladba má kromě jiného i silné podprahové vibrace, což je věc ne úplně samozřejmá nejen na domácí scéně, ale i v kontextu koule zemské. „Ústa lháře“ je taková klasická speedovka, jak to máme rádi léta letoucí. Sametově elegantní ústřední melodie a strhující refrén vhodně obrušují ostřejší hrany a prudké výpady (dotek progresivních poloh se dostává na dohled dokonalosti, a teď mě můžete kamenovat pro zaujatost). „Zloděj cizích snů“, pokud hodlám hovořit o hitových ambicích, je hitovka se vším všudy. Kromě povedené melodie a koňské dávky energie je nutné zdůraznit hravost skladby včetně textové složky - nedá velkou námahu rozšifrovat kompletní diskografii RIMORTIS šikovně zakomponovanou do textu skladby. Balady máme různé – srdceryvné, romantické, dojemné, povznášející a rovněž také kýčovité. „Propast očí tvých“ však nemá zapotřebí být řazena do pofiderních kategorií, jedná se když ne vůbec o nejlepší, tak určitě o jednu z nejsilnějších balad z pera kapely napříč kompletní diskografií. Ano, jsou to silná slova, ovšem dal jsem si dosti poslechů na to, abych nejásal předčasně. Dalším kvapíkem v řadě je „Hra se životem“, spojení standardu z let uplynulých s energií současné sestavy zní velmi svěže, nápadité aranže pak vše dotahují úspěšně do cíle v čele skupiny. „Odvahu nám všem“ se dotýká dalšího významného dějinného okamžiku v našich novodobých dějinách, přesněji velmi temné a ostudné etapy. Došlo mi to až v samotném závěru skladby, kdy zazní autentický hlas Milady Horákové. Zamrazilo mě v zádech, a není to zásluhou závěrečné pasáže. „Odvahu nám všem“ má opět tu naléhavost a sílu sdělení, jakou jsem zmiňoval v recenzi na předchozí album v souvislosti s „Vlakem života“. „V žáru ohně“ disponuje strhující silou melodie, směrem od druhé poloviny stopáže alba se začínají dít věci vpravdě neobyčejné. Kde se ve spoustě případů dojíždí langsam do konečné stanice, tam se RIMORTIS nadechují k finálnímu náporu. Svižná jízda „Vyhnání z ráje“ jako do třetice všeho rychlého ve srovnatelné kvalitě, těžko vybírat mezi nimi nejsilnější, každá si žije svým vlastním životem, kopíráku nemaje – asi tak… Grande finále je tu – titulní „Věčnost živlů“, toť epický devítiminutový kus za účasti skvělých hostů (Anna Monhartová, Niki Čejhanová, Lukáš Písařík) a stejně tak výživná krmě pro mé uši k nastartování dalšího melodického období, které v pravidelných cyklech střídá to brutální (copak je toho příčinou, že u toho jsou téměř vždy RIMORTIS, to mi nende na pochopa). Progresivní úkroky a vypravěčská poloha kapele nesporně svědčí, sice to je má čistě subjektivní konstrukce ale nic platno – závěr alba je bombastický. Ale to ještě nejsme úplně na konci, ještě chybí obligátní předělávka. Po „Andromedě“ a „Ráji“, mimochodem skvěle zpracovaných, se RIMORTIS rozhodli pro „Soud“ od Vaška Neckáře, rozhodně parádní kousek v originále i v této podobě. Duch původní skladby zůstal zachován a přibyla nemalá přidaná hodnota.

Jsem potěšen a pozvolna, jak poslechy přibývají, začínám býti nadšen, prvotní vlna endorfinů neopadla. Tak to bychom měli, jen opatrně s těma sirkama Jaromíre…a dávat pozor, protože časy jsou zlé, Kamile (nález zdrojů těchto hlášek už nechám na vás).

Medyed

facebook.com/RIMORTISofficial

rimortis.cz/

Rimortis - Spotify