Recenze: RHABSTALLION – Back In The Saddle /2021/ Golden Core Records

Tak přiznejte barvu, kdo má tuhle partu v merku? Já na ně přišel až teď a o jejich existenci jsem měl tak akorát „keine ahnung“, a to si o sobě sebevědomě myslím, že mám osmdesátkovou klasiku vcelku seštudovanou. Britové RHABSTALLION sice vznikli roku 1977, ovšem jejich první etapa existence skončila v roce 1984 (tři dema a jeden singl), z hibernace se probrali v roce 2018 a svého prvního alba se dočkali až letos. Reinkarnovaná sestava je téměř totožná s tou z roku 1977, což je věc tak často nevídaná a co hlavně – očekávám silně autentickou a dobovou záležitost, která nebude strojená, nýbrž plně uvěřitelná, páč tihle chlapíci byli prostě tenkrát „u zdroje“, když se to peklo.

Zas tak moc jsem se nesekl, RHABSTALLION jsou naprostá hard´n´heavy klasika, fandové raných SAXON a sólových perel Ronnieho Jamese Dia by si mohli vcelku pochrochtat, RHABSTALLION  k nim mají velmi blízko, včetně atmosféry přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kterou příliš neruší ani současné zvukové možnosti. „Back In The Saddle“, ač nová nahrávka, není zas tak úplnou novinkou, dívá se bez zapírání čtyři dekády zpět a připomíná starší skladby, které se objevily na tom „úsporném“ množství nahrávek, které RHABSTALLION vypustili do světa. Vychází mi to s devět ku sedmi ve prospěch starších kusů, to ovšem vyznívá zcela pochopitelně, jediné plnometrážní nahrávky před „Back In The Saddle“ se RHABSTALLION dostalo v podobě kompilace „Day To Day“ v roce 1994 a to už je přece jen nějaký ten pátek, není tudíž vůbec od věci si připomenout, případně pro taková jako já rovnou představit jednu z kapel NWOBHM, která si jako mnohé další z koláče světské slávy ukousla podstatně menší kousek.

Být méně slavný nebo nebýt slavný téměř vůbec každopádně neznamená, že točíte blbé desky a že na jevišti působíte neduživým dojmem. RHABSTALLION by mohli být zářným příkladem, kterak býti kapelou pro pamětníky a znalce, a přitom produkovat muziku, kterážto by si bezesporu zasloužila býti v daleko širší povědomosti, než v reálu doopravdy je. „Back In The Saddle“ totiž není žádným chudým příbuzným, sbírajícím zbytky spadnuvší ze stolu. O to překvapivěji působí srovnání starých skladeb a těmi podstatně méně letitými - pro úplnost připomenu (v pořadí, jak jsou na albu zařazeny mezi novinkovými kousky) „Driving Seat“ (1984), „Hard Luck Man“ (1980), „Day To Day“ (1981), „Sioux Child“ (součást kompilace "Day To Day" 1994, pravděpodobně 1983), „Day Go Disco“ (kompilace 1994), „Chain Reaction“ (1980), „Stranger Stranger“ (1982). „Shock´N´Roll“ (1982) a přehlídku prověřených kusů uzavírá „You´re to Blame“ (pravděpodobně 1983, součást kompilace "Day To Day" 1994). Kdybych si o RHABSTALLION nezjistil nějaká ta fakta a dopředu nevěděl, že ta která skladba pochází z demosnímků vydaných zkraje osmdesátých let a vydaných posléze na kompilačním albu, nemám šanci postřehnout výrazný kvalitativní rozdíl, o stylovém posunu nemůže být řeč, RHABSTALLION zdárně pokračují v tom, v čem jeli tenkrát a upřímně řečeno – neumím si představit, že by se vrhli do bezhlavých experimentů a popřeli svou podstatu. Takhle a v této formě je to v tom nejlepším pořádku. RHABSTALLION se už nikam a za nikým honit nepotřebují, hrají to, co jim jde nejlépe. Pochybnosti o smyslu zmrtvýchvstání jsou mnohdy na místě, v případě RHABSTALLION na ně ovšem zapomeňte, protože tahle placka Vám je stejně vyžene z hlavy!!!

Medyed

rhabstallion.com/

facebook.com/rhabstallion/

twitter.com/rhabstallion