Recenze: REVOCATION – Netherheaven /2022/ Metal Blade Records
Slušný mazec, 
tihle REVOCATION. Jsou nabroušení jak kvalitní břitva, techničtí a zároveň melodičtí (u těch melodií nebuďme tak cimprlich, nějaká prudká líbivost se nekoná). Pomezí thrash a death metalu je území, po kterém se pohybuji často a rád, má na tom velkou zásluhu mé „očuchávací“ období, kdy na mě death metal byl ještě silný čajíček a zbrutalizovaný thrash metal jsem ještě dával. „Netherheaven“ se mi líbí minimálně z jednoho důvodu – není ani v jednom ohledu přepálené. Všechny ingredience výrazu REVOCATION spolu existují v ideální rovnováze, díky čemuž je pobere leckterý posluchač i mimo žánrové spektrum, dovolil bych si tvrdit, že „Netherheaven“ může dobře posloužit jako učební materiál pro uvedení do problematiky pro brutalitou prakticky nepolíbené jedince.
Něco mi v souvislosti s REVOCATION stále vrtalo hlavou, jako bych je už někdy v minulosti slyšel, přitom je více, než jisté, že jsem o nich doposud neměl ani potuchy. Nojo, už mi svítá, jedná se o řekněme takovou směsnou paměťovou stopu. Výstavba riffů a kombinace temp mi silně připomíná THE BLACK DAHLIA MURDER, kteří prožili divoký mejdan s GOD DETHRONED a LEGION OF THE DAMNED a na video to točili CANNIBAL CORPSE. Že možná nejsem až tak daleko od pravdy, jsem zjistil s poslední skladbou, kde pějí Trevor Strnad (R.I.P.) a Corpsegrinder. Jsem rozhodně rád, že REVOCATION drží technické kotrmelce na uzdě, čímž skladby jedou zběsile kupředu a technická instrumentace je parádně osvěžuje, místo aby se zmítaly v lámání prstů a působily chaos v uších „netechnických“ posluchačů. Nad „Netherheaven“ se občas rozprostře lehký black metalový odér, což finálnímu stylovému mixu dodává další zajímavou příchuť.
„Netherheaven“ mi připadalo zpočátku připadalo jako poctivé, zručně odvedené sekernické řemeslo, které toho navíc už tolik nepřináší. Většinu z toho, co na „Netherheaven“ slyším, je mi důvěrně známé za tu pěknou řádku let, kdy mi metal masíruje sluchové orgány. S „Netherheaven“ začíná být zábava až po pořádném vzájemném seznámení. Jasně, nic převratného se nekoná, ale jedná se o technicky skvěle zvládnutou nahrávku, obsahující energií napěchované a zvukově výborně ošetřené skladby. Zvuk doslova řeže, což při technickém pojetí skladeb má řádně mocný účinek. Souboj riffů, rytmiky a melodií nakonec vítězí nad mou počáteční odtažitostí a vtahuje mě doprostřed děje. Ono to tak chodí vlastně skoro vždycky, ze začátku prožívám nemastnou neslanou fázi, kdy přemítám nad smysluplností vynaložené energie na album, které mě ani moc nebaví a svádí mě to přeskočit na již vyzkoušené s jistotou účinku. Jelikož se mi tohle stalo mockrát předtím a mockrát se mi to ještě stane, čekám, kam se mnou ta která deska hodí nebo to nikam nepovede. Tahle situace nikdy netrvá tak dlouho, aby se nedala vydržet. „Netherheaven“ nakonec vystrkuje drápy a mě jejich kombinace přímočarosti a technické gymnastiky začíná chutnat, a to až do té míry, že jsem jej zvládl točit jeden celý den v kuse, samozřejmě s přestávkami na stravu a kávu.
Nemusí být každý den posvícení a každý sudý týden revoluce, já to vlastně ani k životu nepotřebuji. REVOCATION žádnými stylovými revolucionáři nejsou a ani se o to nepokoušejí. Relativně běžné výrazivo si přetavili podle svého náhledu a na „Netherheaven“ se předvádějí ve velmi slušivé brutální fazóně, která nikde nic neodstává ani netlačí.
Medyed
Komentáře