Recenze: Revenge Division - The Grey Eminence (2017)

První poslech druhého záseku těchto „dorostenců“ z Povážské Bystrice toho příliš mnoho nenapovídal, metalová moderna je sice pěkná věc, ovšem pokud jedete za pomoci kopírky a sjíždíte zajetou, byť moderní formu, ze všeho nakonec zbude jen ta moderní slupka. Mám, a to už dávno není žádným tajemstvím, nechci říct alergii, ale zdravý odstup k metalcorovým mutacím, je toho tady kolem spousty a tzv. hafo kapel si bezpečně zvládám plést pro třeskutou nepůvodnost. Oproti tomu je zde zase nemálo seskupení, které se z utahující se smyčky mistrně vyvlékly vstříc vlastnímu řemeslu, kdy moderna dostala koňskou injekci světlých zítřků a neotřelých barviček.                      

SMA, konkrétně Juro by zase jen tak nevydal album nějakým šumařům z Horní Dolní, tudíž jsem vytrval a „Grey Eminence“ dopřál více času, aby se mi dostalo hlouběji do slechů. Z té zpočátku naprosto průměrné nahrávky kapely s ambicí být příště lepší se pozvolna začaly vylupovat šťavnaté momenty, které se v závislosti na uplynulém čase začaly množit jako bakterie. REVENGE DIVISION sic neobjevili kámen mudrců, což ostatně nečiní tuny dalších a nečekám, že každý, kdo vezme nástroj do pracek, bude automaticky inovátor a hledač těžkého umění, kombinují švédský melodický model, thrasing a nakonec onen pro mě poněkud problematičtější metalcore s výtečným citem pro důraz, energii a atmosféru. Očekávané melodie se rovněž vyskytují a každý, kdo má typické melodické metalcorové refrénky zažity, jistojistě se jich dočká, dočkáme se i zajetého pojetí – toto mi zpočátku otupovalo pozornost. Vše tohle očekávatelné a vpravdě stylové šumění REVENGE DIVISION naštěstí předvádějí s potřebnou špetkou osobitosti, která nedává albu padnout do šedi zástupu průměrných, Už první věc po intru „Call To Service“ míchá melodický death s metalcorem naprosto vyváženě, a že se nebudeme nudit je naprosto evidentní od prvního úderu a nekompromisního startu. Na jedno brdo exploduje „The Tank (song For The Broken)“, zapomenu-li na melodiku v refrénu, je to energetická pumelice jako vystřižená z centra Göteborgu. „Bittersweet Song“ se tváří metalcorověji, ubírá na klusotu, překlápí se do „In Flejmsové“ polohy, která mu sluší jak psovi uši. „Die Or Survive“ drží tempo předchůdce, jen více cení esáky a razantněji si razí cestu kupředu, čistý melodický vokál tentokrát absentuje a vůbec nechybí, stejně by v tomto kousku akorát rušil. „We All Could Here Been Brothers“, uvozena emotivní předehrou, začíná téměř vzorově dle příručky švédského melodického death metalu, a jedné již zmíněné a zde nejmenované kapely, kterou zmiňuji jako slyšenou inspiraci mnoha metalcorových spolků. Tahle věcička je, lze-li to takto popsat, zadumanější, melancholičtější a věrná textové stránce věci (tragická smrt jedenácti horolezců během expedici na Nanga Parbat), a zároveň i nejvýraznější skladbou na albu. „Deep In The Dark“ se noří hlouběji do metalcorového bazénku, což mé metalcorově skeptické osobě tentokráte nečiní pražádných potíží, nejedná se totiž o 350tou kopii jedného a téhož, tenhle metalcore by mi šmakoval, zvláště když vygraduje do melodického finále dokresleného sólující kytarou, že by měl snahu běhat mráz po zádech. „Die With Me Tonight“ šlape jako hradní stráž na přehlídce, v podstatě se jedná o svižný bigbítek a hitovou skákací skladbu, která si to sviští ne nepodobně Cadillacu na Route 66. Titulní „Grey Eminence“ opouští hitovost a navrací se do temnějších vod zakalených metalovým odérem. Opět dochází na melodické refrény (jak jinak, už jsem si zvládl zvyknout) v kontrastu s dočasným kulometných tempem. Dlužno zdůraznit, tento na albu poslední melodický refrének je nadmíru zdařilý, vhodně vyvažuje brutální protistranu, a když pak dojde na recitativ někde zhruba uprostřed, rozjezd metalové pasáže má naprostou jiný dosah, byť se posléze překlopí do známé melodické smyčky. Za sedm minut titulní skladby se toho děje nemálo, skladba skvěle drží pohromadě všechny ty nahromaděné emoce a měnící se nálady.

Ani to moc slavně na začátku nevypadalo. Závěr je pro mě osobně jedním velkým a příjemným zážitkem, jako dosti velký skeptik a staromilec musím přiznat barvu - „The Grey Eminence“, když už není bomba, zcela určitě lze tvrdit, že se jedná přinejmenším o „bombičku“, a tím nemyslím bombičky do sifonu...

Medyed

bandzone.cz/revengedivision
facebook.com/revengedivision
revengedivision.com