Recenze: REBEL – Nenurial /2023/ vlastní vydání
Když jsem
sepisoval recenzi na předchozí EP, vyslovil jsem přání, aby REBEL přišli v dohledné době s plnohodnotným albem. Trpělivost růže přináší aneb trocha trpělivosti (tři roky) postačí a „Nenurial“ je na světě. Pravda, čekal jsem něco jiného. EP „Trinity Of Inspiration“ naznačilo širší stylové rozpětí od melodického power metalu k metalcorovým končinám. Po metalcoru není na „Nenurial“ ani stopy, zůstal „pouze“ melodický power metalový vzorec. Prvotní dojem ratlíka, motajícího se dokolečka za svým ohonem, se naštěstí fofrem vytrácí. „Nenurial“ uceleným a nenuceným způsobem představuje REBEL jako zručné melodiky, když už to drobet (ale jen malinko) přeženu, i hitmakery.
Právě v tom spočívá nesporná přednost a dost možná i nectnost alba hezky v jednom chumlu. „Nenurial“ je velmi chytlavé a příjemné album, což jistě způsobí na tvářích mnoha fanoušků melodického metalu spokojený výraz. Druhá polovina posluchačstva už tak nadšená nebude a dost možná bude argumentovat kolovrátkem severského střihu, kterým nás zásobují především SABATON a BLOODBOUND. Nehodlám být soudcem a ani se nepokouším rozseknout to a připojit se k jedné ze dvou skupin. Skončit po prvním poslechu, závěr by byl vcelku jasný s označením „platný pokus“ a bylo by vyřízeno. Že tomu tak ani náhodou není, ve mně hlodalo už po prvním „sjetí“ desky až do konce. „Nenurial“ vedle své hitovosti je velmi civilně vyprodukovaným albem, žádná přehulená, hlasitá a do hladka vyleštěná produkce, až jipka v nemocnici sterilitu závidí. Nic takového se ani nepokoušejte hledat. „Nenurial“ určitě není přeprodukovaná deska, takový ten typizovaný plastový odlitek, ve kterém toho živého už není zhola nic. Díky maximálně citlivé práci producenta (Petri Kalio, přijměte ode mě srdečný pozdrav a upřímné poděkování) jsou skladby maximálně živé a autentické. Tematika fantasy a vikingů sice není nic převratného a používá ji dneska každý s odpuštěním kotelník, ale v podání REBEL mi nijak nevadí a už vůbec nedochází na fázi, že by mě v některém momentě iritovala. Hudebně se rovněž neděje nic přelomového, proto se možná vkrádá zásadní otázka – proč tedy se s touto deskou zaobírám místo toho, abych využil čas třeba i smysluplnějším způsobem? Otázka jak břitva, odpovím si sám: Protože mě tenhle kolovrátek na čáslavský způsob velmi baví i přes nebo právě pro některé ty hrubé hrany a těžkopádnosti. Díky nim totiž „Nenurial“ působí sympaticky vřele a je mi takové lidsky blízké.
V podstatě nemám hitovost vůbec rád, smrdí to až za humna konzumem a velkovýkrmem. Tentokrát dělám výjimku, tahle hitovost je zcela o něčem jiném a nese přídomek přirozená. Ve většině případů se mi do hlavy zavrtá nějaká býkárna a nechce se jí odtamtud pryč. „Nenurial“ se rovněž zavrtal, jen s tím rozdílem, že tentokrát se o býkárnu nejedná.
Medyed
Komentáře