Recenze: RAVENOIR - The Darkest Flame Of Eternal Blasphemy /2021/ Gothoom Productions
Nejen v ROOT je činný Alesh AD Dostál, své kreativitě popustil otěže a dal 
dohromady RAVENOIR. Sestava nebude většině z Vás neznámá – na basu Aleshův spoluhráč Igorr Hubík, druhá kytara Jakub Önslaughter Maděryč, bicí multižánrový čaroděj Patrik Sas. V úvodním temném recitativu nelze nepřeslechnout velkého mága Big Bosse, kterýžto podvakrát přispěl svým textem, a aby byl výčet vzácných hostů úplný, je třeba zmínit Andyho La Rocque, jehož kytarové sólo lze slyšet v titulní skladbě.
Z upoutávek vyplynulo neoddiskutovatelné – že se rozhodně nebude jednat o relaxační popěvky, alóbrž o pořádnou nakládačku v podobě pekelně zčernalého death metalu, i když jak s rostoucícm počtem poslechů do alba zabředám hlouběji, je třeba brát toto zaškatulkování pouze jako základní azimut a orientační bod, „The Darkest Flame Of Eternal Blasphemy“ se mezi mantinely žánru pohybuje jako mrštný chřestýš s jasným osobitým otiskem všech zúčastněných, tudíž nějaká ztuhlost motorických funkcí jaksi nehrozí. Předně zapomeňte na to, že album bude jeden bestiální masakr v kulometném tempu od prvního taktu do konce. Ta síla přeukrutná dlí v naprosto jiných oblastech než v bezhlavé agresi. „The Darkest Flame Of Eternal Blasphemy“ hraje na temně emoční strunu cestou silné atmosféry, agrese a energie slouží jako (významná) podpůrná složka. Temné emoce mají dostatek realizačního prostoru v úderné a přehledné struktuře skladeb, záměrně se vyhýbám slovům typu „jednoduchost“ atp., takto prosím zase ne. Kytarové riffy jsou jako rána sekerou, ostré a razantní, s důraznou rytmikou dohromady se dějí věci nevšední, a to se krotím více než velmi, abych nepropadl své soukromé verzi tance svatého Víta.
Sice by škatulkové začlenění mohlo svádět ke srovnání s Nergalovou družinou, já v tom ale BEHEMOTH neslyším. Aleš a další zúčastnění jsou natolik silné osobnosti a velmi schopní hráči, že mi horko těžko vyvstane na mysli byť jen jedno jméno, ke kterému bych RAVENOIR připodobnil. Pokud se sem tam vyskytne pasáž či moment, který by mohl někoho připomínat, „The Darkest Flame Of Eternal Blasphemy“ svými podprahovými emočními proudy kráčí vlastními cestami vstříc vlastnímu území. RAVENOIR zvládají s grácií a elegancí se ponořit do procítěné melancholie jako nekompromisně odbrzdit soupravu a spustit úchvatný sekec mazec, bez zaváhání ani na okamžik neztrácejí konzistenci.
„The Darkest Flame Of Eternal Blasphemy“ i přes svou temnotu a silovost je značně variabilní a pestré album, jemuž jsou zajeté škatulky malé. Zadírá se pod kůži, dokáže přirozeně zvednout hladinu adrenalinu endorfiny nevyjímaje, jakmile se pod kůži dostane, zůstává tam velmi velmi dlouho. Tohle není náhodný výbuch, to je sofistikovaná zbraň, jejíž účinek roste s frekvencí použití. Pokud budete mít pocit, že „The Darkest Flame Of Eternal Blasphemy“ je mainstream jako prase, brzy zjistíte, že více jste se seknout nemohli. Tak nastražte ušiska a pozorně naslouchejte, budou se dít věci!!!
Medyed
Komentáře