Recenze: RAVENOIR - In The Womb Of Sin /2022/ Gothoom Productions
Po skvělém startu Alesh
A.D. & orchestra nezahálí a po roce od studiového debutu přichází s dalším albem. Nutno říci úvodem - změna se udála, avšak pouze personální - Önslaughtera nahradil Aleš Hampl a za bicími se činí Anton Samokhvalov, ten však (pokud jsem informace správně vyhdnotil) do kapely naskočil až po dokončení desky. Po hudební stránce RAVENOIR neuhli ani o píď, instrumentálně vytříbený black / death metal přímo navazuje na povedený debut, všechny zásadní elementy zůstávají zachovány a komu učaroval debut, bude zažívat slastné okamžiky i nyní.
Luxusní zvukové ošetření „In The Womb Of Sin“ snese velmi přísná měřítka v globálním měřítku, skoro bych se asi nerozpakoval prohlásit cosi o exportním artiklu tuzemského metalu, mohutný a ostrý zvuk kytar albu jednoznačně svědčí, navzdory mému ne že odporu (to by bylo příliš silné slovo), ale poněkud rezervovanému postoji k vyleštěné produkci. Hovorům o bakelitu a jiných plastech se tentokráte vyhnu, „In The Womb Of Sin“ uměle rozhodně nezní. Ano, chvíli jsem si zvykal na specifickou konstelaci skvělé instrumentace a neméně skvělé produkce, dělo se to tak i v případě předchůdce - album na mě ze začátku působilo chladně a neosobně, tak říkajíc „příliš profi“. Stačí však pár poslechů a jsem vtažen dovnitř, jakmile se mi podařilo do skladeb více proniknout. Ačkoliv skladby nejsou příliš komplikované a nehrají si na těžké umění (ještě toho trochu…), popřát jim trochu toho času na usazení se na každý pád vyplatí. Pak se totiž - pokud netrpěliví nevydrží - může hravě stát, že „In The Womb Of Sin“ bude působit mnohem placatěji a řada podstatných momentů prostě jen tak prosviští kolem a nestačí účinkovat s patřičnou silou. Stejně tak skladby při letmém seznámení peláší zdánlivě v jedné lajně, což se rozplývá až po bližším seznámení. Upřímně řečeno, psát recenzi hned poté, co mi „In The Womb Of Sin“ dorazilo do domečku, byla by to docela rasovina, album se mi začalo zadírat pod kůži až cca po týdnu, co jsem se mu počal blíže věnovat. První skladba, která přestala přede mnou dělat ofuky, byla paradoxně zatěžkaná „Lunar Choir“, teprve pak následovaly náklepy jménem „The Cold Of Casemates“ a „Excommunication“, za nimi následovaly „The Scene Obscene“ a titulní „In The Womb Of Sin“. Emoční obsah alba na sebe nechal chvíli čekat, jestli jsem už zčásti usmýkán kvantitou a moje receptory jsou na tom z citlivostí hůře, než bývaly a nereaguji už tak rychle, jak tomu kdysi bývalo, toť otázka. Emoce nejvýrazněji vyvěrají k povrchu především v pomalejších skladbách, případně v pomalejších pasážích, kdy nejsou tolik převálcovány urputností palby bicích a čepelemi kytar. Obě polohy RAVENOIR se do sebe s chutí zakusují a vytváří poměrně osobitou atmosféru, zásluhou které si dovoluji nesouhlasit s pravidelným srovnáváním RAVENOIR s BEHEMOTH nebo HATE. Jistě, řada styčných bodů na „In The Womb Of Sin“ k nalezení je, viděl bych je však pouze v rovině moderní produkce. V dalších ohledech si RAVENOIR hrnou „to svoje“ a jde jim to skvěle.
Nato, že se mnou tahle deska při první srážce zas tak moc psích kusů nevyvedla, jsem nakonec nucen svůj názor radikálně upravit. „In The Womb Of Sin“ s počtem rotací v přehrávači roste do temné krásy. Pokud tedy nemáte silnou alergii na moderní zvuk, „In The Womb Of Sin“ má rozhodně co nabídnout a není toho málo.
Medyed
gothoomproductions.com/ravenoir
instagram.com/ravenoirofficial/
Komentáře