Recenze: RAMMSTEIN - Zeit /2022/ Universal Music

O tom, jak jsem na střední válčil s němčinou, kterou jsem se posléze během prvních dvou let na vejšce i naučil a kterou jsem cynicky s lehkým srdcem opět zapomněl, bych mohl zaplnit celý článek. Přitom jazyk jako takový za to nemůže. Důvod je ten, že jsem se sám sobě nelíbil, když jsem se slyšel hovoříce německy. Zlom nastal až s „Du Hast“, zde tkví zlomový moment, kdy jsem němčinu slupnul jako malinu, najednou to všechno zapadlo dohromady a moje nevím z jakého dalšího důvodu kromě toho výše popsaného byla odtažitost vůči němčině v prachu. Dostal jsem takovou ránu do škeble, „Sehnsucht“, druhé album RAMMSTEIN mi totálně zpřeházelo můj do té doby úhledně setříděný metalový mikrokosmos a obrousilo ostré hranice, kam až lze zajít a kam už nechci.

RAMMSTEIN spojili jedinečným způsobem mnou tehdy až za hrob nenáviděnou elektroniku s metalem (nebyli jediní, zdatně jim konkurovali FEAR FACTORY). Co však považuji za jedinečné a neopakovatelné, je zcela unikátní atmosféra alb RAMMSTEIN spolu s vizuální stránkou jejich prezentace. Je to v podstatě pořád to samé, pouze hozené do řady odstínů, formou vyjádření jsou RAMMSTEIN v zásadě pořád stejní. Paradoxně v jejich diskografii nenacházím album, které bych sepsul jako vyloženě slabé. Mám samozřejmě své soukromé stupně vítězů, ale nehodlám tady tvořit žebříček, aby se po určitém čase pozměnil, což se děje neustále prakticky u všech kapel, které mi mají co říci. Výjimku tvoří jen několik alb odpovědných za můj vztah k metalu, jinak je to pohyblivá záležitost. Jeden pevný bod v případě RAMMSTEIN přece existuje - nese jméno „Mutter“, z mého pohledu opus magnum, který se bude překonávat jen velmi těžko. Ztěžka ho bude překonávat i „Zeit“, byť se s „Liebe Ist Für Alle Da“ drží na dohled.

„Zeit“, a to je dost možná hlavní důvod proč se o něm rozepisuji, je album s podmanivou atmosférou, která mě sice poněkud zneklidňuje, ale kvůli které především vyhledávám desky RAMMSTEIN. Nejsou pouze o úderné, přehledně jednoduché muzice, proti čemuž nemám zhola nic a tohle pojetí mě baví - je to také o podprahových vibracích, které z muziky RAMMSTEIN lezou jako přízraky z podsvětí a propůjčují skladbám takový jednou dekadentní, druhdy provokativní a jindy znepokojivý odér. Nevím, jak muziku RAMMSTEIN vnímáte vy, možná úplně jinak narozdíl de mě, ale na mě tahle deska působí znovu s podobnou silou, jakou mělo právě „Mutter“. Spektrum nálad je sice poskládáno poněkud jinak, čas mezitím dosti pokročil dopředu a úplně stejné to prostě už být ani nemůže.

Než jsem si dovolil činit nějaké závěry, nechal jsem „Zeit“ působit hodně dlouho. Může za to lehké zklamání z předchozí desky, byť ani ta není rozhodně špatná, jen jsem k ní doposud nenašel cestičku, abych se prokopal hlouběji pod povrch. Tentokrát to byl fofr a jízda vlakem s přetopeným kotlem bez mašinfíry, Na „Zeit“ je dobře vše, co dobře býti má, baví mě komplet celé, jen mě zneklidňuje název poslední skladby - „Adieu“. Poslední album??? Na to radši nechci myslet…

Medyed

rammstein.de/en/

facebook.com/Rammstein

Spotify - Rammstein