Recenze: RAMCHAT - Krvel´/2022/ HladoHlas

Uhranut „Znelo lesom“ jsem čekal s mírnými obavami, kam až lze jít, protože minulé album RAMCHAT se zvládlo vyšplhat velmi vysoko. Nechtěl jsem příliš ujet na svých osobních očekáváních, jak se na něco hodně těším, v hlavě se mi postupně skládá značně iluzorní obraz toho, jak by to dle mého mohlo vypadat. Srážka s realitou je pak často o něčem jiném a za částečné až značné rozčarování si můžu pouze já sám. Záměrné brždění adrenalinu před samotným poslechem je tentokrát bezpředmětné, na autorský patent RAMCHAT je dlouhodobě spoleh, ba co víc, ta potvora zimnice mi po zádech běhá tak nějak rychleji.

Moje pocity z alba jsou intenzivní (mírně řečeno), a s narůstajícími poslechy neslábnou. Bývá totiž zčásti pravidlem, že pokud se mnou některé album mrští o zem na první pokus, dosti rychle vyčpí a těch radostí na delší časový úsek už moc nezůstane. „Krvel´“ však funguje jinak, počáteční nápor emocí zvládá postupně zesilovat. Nebudu se pouštět do analýz, čím je to způsobeno - zdali dravostí skladeb, jejich nápaditostí, uhrančivostí melodií, úrovní textů nebo emoční náplní, do výsledku výraznou měrou promlouvá všechno dohromady v takřka ideální symbióze. Stejně tak pozbývá smyslu analýza desky skladbu po skladbě, „Krvel´“ vnímám především jako celek a i tak ho poslouchám - na jeden zátah od začátku do konce, přesto si dovolím zdůraznit mé subjektivní kardinální body. Vydatná a nápaditá duševní potrava, razantně a emotivně startuje úvodní peckou „Mreli“. Nápor emocí je natolik silný, že mě začíná jímat neodbytná zvědavost, zdali a jak dlouho vydrží příval emocí a s nimi spojené mé pocity vtažení do jiného světa. Nechci nijak upozaďovat první půli alba, kvalitativně je „Krvel´“ naprosto vyrovnaná kolekce, ale co se děje od „Mord“ po závěrečnou „Krvel´a“, to s mým rozpoložením zvládá dělat doslova psí kusy. Jedná se o takovou zvláštní a intenzivní směsici strachu, úzkosti a energie, jako bych byl přímým účastníkem příběhu. Nefalšovanou emoční explozí je závěrečná „Krvel´a“, zde se mi skoro svírá hrdlo, když si představím, jak zoufalá holčička musí koukat na hořící hranici s vlastní matkou- pak se jeden nediví, jak příběh ve finále skončí.

„Krvel´“ si mě zvládl podat jak starý ranař mladého namachrovaného chcápka. Jsem semlet na prach, ale s jistotou, že se jak Terminátor po poslední skladbě zase sliju dohromady, abych si tuhle nálož dal znovu a takhle ještě mnohokrát za sebou. Masochismu v tom není ani pikogram, jen a pouze síla devíti skladeb, mající sílu spontánně si podmanit posluchače bez ohledu na to, zdali mu prvně podrazí nohy nápaditost skladeb nebo strhující atmosféra, na výsledku to nic nemění.

Závěrem jedna poznámka - „Miesto, kde piesne umierajú “ mi přišla taková „jinačí“ (výrazně odlišná melodika), tak jsem se jal pídit, co za tím vězí. A ejhle, našel jsem rok starý článek na obscuro.cz , který mé tušení potvrzuje. Původně se jedná o píseň „Šiel šiel“ od Karola Duchoně, která dostala od Hiraxe nový text. Jaký by na ni měl názor nebožtík Karol Duchoň, to už se bohužel nedozvíme.

Medyed

ramchat.bandcamp.com
facebook.com/ramchatband
youtube.com/Ramchat

Spotify - Ramchat
instagram.com/ramchat_band