Recenze: PURNAMA – Flame Of Rebellion /2020/ MetalGate
Úvodní hnojomet… a je to tady zase, posteskl jsem si. Otisk BEHEMOTH za více, než dvacet let jejich výrazného působení na celosvětovou scénu je prostě vidět a slyšet. Tímto bych mohl zavřít krám, andulku a klíče od kvelbu strčit sousedům. Jenže stav věcí je málokdy jednoznačný a nesměl bych tuhle fázi mít mnohokrát za sebou, abych nevěděl, že zdání mnohdy klame, jako úplně naopak to kolikrát dopadne s ještě větší mizérií. O PURNAMA jsem navíc nevěděl zhola nic, tudíž jsem počal sbírat informace – nic lepšího se stát v tu chvíli nemohlo – úplně jako první na mě vypadla tuna verbálních exkrementů, jak že je to všechno na vagínu a cože to jsou PURNAMA za vidláky a pokoutné šumaře, co si hrají na megastars. A hle, tohle mě začíná zajímat, když už nic jiného, bude mít elita, kasta všemu rozumějících a neomylných akademiků do koho šít. Na každý pád platí, že není nad vlastní zkušenost.
Od Turnova větr věje… že PURNAMA nejsou zrovna hledači nových horizontů a objevitelé z největších, mi nijak zvlášť nevadí. A myslím, že to neřeší ani kapela samotná. „Flame Of Rebellion“ si taktéž nehraje hrdě pravověrné album. „Mainstreamový“ mix death a black metalu (to pořadí jsem zvolil naprosto záměrně) ve verzi PURNAMA technicky vzato obsahuje vše, co by dle všeobecného vnímání obsahovat měl. Paralela s BEHEMOTH samozřejmě trochu hlodá, minimálně v souvislosti se zvukem, nicméně stále je na úrovni, kdy s tím nemám výraznější problém. Atmosférou a strukturou skladeb se PURNAMA naštěstí pro ně samé vydávají vlastním směrem. Nabroušený a jedním jebem hutný zvuk kytar, ač brán jako standard, albu dodává slušnou sílu, nakopnutou razantní a přesnou rytmikou. Struktura skladeb je poměrně přehledná, PURNAMA se neztrácejí mezi riffy a technickými fígly, což je lesk a bída mnoha part tohoto střihu. Jakoby v určitém momentu muzikantům přeskočilo a začali exhibovat jak prdlí, PURNAMA se mnoha zbytečných blbostí vyvarovali. „Flame Of Rebellion“ si zachovává poměrně snadnou čitelnost, čímž vyniká celková razance skladeb a syrová energie nechcípla hlady. Vyvážený poměr agrese a atmosféry lze nalézt napříč albem, nicméně právě v těch atmosféričtějších momentech vylézá onen „polský“ syndrom na povrch více, než kdy jindy. Kdy na druhou stranu si je kapela jistá a adrenalin dosahuje velmi solidních čísel, jsou nátlakové rychlé pasáže, nebo ještě lépe – ve středních rychlostech, zde ještě vyniká excelentní zvuk, který „Flame Of Rebellion“ má. Podstatný díl hrubosti totiž nebyl vygumován, k prokletí uniformního plastovému výlisku (hurá) nedochází, čehož jsem se obával asi nejvíc, tenhle mor už v podstatě zabil duši spousty jinak výtečných alb.
Alea iacta est…Severní pól dobyt…že je „Flame Of Rebellion“ pro PURNAMA naprosto zásadní a přelomové album, je hotová věc. Světový zvuk, velmi dobrá instrumentace, velmi povedená struktura skladeb a především silná energetická náplň z něj dělá skvělou záležitost minimálně v rámci domácí scény. Já si sice poněkud lámal chrup vlivem částečné alergie na tento typ produkce, které jsem právě kvůli těm BEHEMOTH drobet přežrán. Pokud tento svůj subjektivní blok zaženu za humna, jsem hotov prohlásit, že „Flame Of Rebellion“ nemá zásadních slabin a velmi mě baví. Akorát mě to stálo poněkud více energie, než obvykle. A že to byla rasovina…
Medyed
Komentáře