Recenze: PURE – Seeds Of Despair /2021/ Satanath Records
PURE nehledí na trendy, noviny nečtou, na zprávy v TV nekoukají, o
politiku a fotbal se nezajímají, ano, jistě to nevím, ovšem chci takto parafrázovat jejich přístup k black metalu. PURE čerpají inspiraci z první půle devadesátých let, kdy black metal vydal své mega kulty, na které se dnes odvolává kdekdo, mnohdy si vědom holé utopie se síly originálu alespoň přiblížit. PURE nejsou ten případ, to bych pak o jejich aktuálním albu psal toliko jako o odstrašujícím případu, a to bych si rozmyslel, zdali takto marnit čas.
PURE, ač nepokrytě čerpají ze severských a především norských vlivů, jejich projev je velmi tradiční, nelze si nevšimnout skladatelské nápaditosti a neméně silného citu pro výstavbu skladby, kdy kromě hrubé síly zhudebněné temnoty má stejně široký prostor k vyjádření i působivá atmosféra. Ten norský nátisk tam sice je, ovšem PURE jej využívají velice zručně a ku prospěchu vlastní cestou a zde bych prosím viděl ono jádro kudrnatého psa (pudla, pro pomalejší v úsudku). PURE jsou syroví a hrubí, to jim ale nebrání „Seeds Of Despair“ po okraj naplnit podmanivou atmosférou, která mě vtáhla doprostřed jejich mikrokosmu. Úvodní kousek „Into Darkness“ se nemusí ani moc lámat v pase a metat kozelce, aby dokázala upoutat. Temnota na norský způsob je ze skladby cítit až za humna, je ovšem uchopena velmi zručně bez potřeby okaté citace a pokud bude zbytek alba vypadat takto, nebudu mít s PURE vážnější problém. Při smolení těchto řádků mám už samozřejmě jasno, jak si „Seeds Of Despair“ stojí, a rozhodně nezůstává pouze u ostrých mrazivých vichrů – hned následující „Speak In Silence“ to bere z téměř opačného konce, vleče se jako dav truchlících za pohřebním vozem v rytmu funébrmarše. Na zrychlení posléze dojde, ale ta pochmurná a beznadějná nálada zůstává stále, jen několikrát změní podobu. Stopáž skladeb poskytuje dostatečný prostor na vymazlení atmosféry, šest skladeb celkem se může zdát poměrně málo, ovšem vzhledem k jejich průměrnému hracímu času je to tak akorát a příliš natahovat stopáž alba není třeba. S „Expressionless Eyes, Shattered Bones“ se zdá, že pomalé tempo a pochmurná nálada budou nakonec dominovat. I přes plazivou rychlost se neztrácí důraz a naléhavost, jako bych slyšel z povzdálí praskání dřeva trouchnivých rakví a šepot oživlých nebožtíků, když už se zdá, že se skladba doplazí ve stejném duchu ke svému závěru, rozjede se solidní palba v kulometném tempu, ta posléze elegantně upadne opět do temné melancholie. „Somewhere In The Night, Loneliness Dwells“ sice zase upadá do jedovaté bažiny zmaru a beznaděje, ale jenom tak jednou nohou, druhá půle je hrubá a metá zlé pohledy na všechny strany, závěr je opět stará známá beznadějná funerální záležitost. Ta funkční symbióza ohně a síry na jedné straně a pochmurných až skoro doom metalových nálad dělá ze „Seeds Of Despair“ poměrně dosti zajímavé album. Další nekompromisní nájezd přichází s „The Boundary Between Light And Shadow“, kosti létají vzduchem bez pocitu roztříštěnosti na dvě odlišné roviny vzhledem k pojetí tří předcházejících skladeb, všechno drží krásně pohromadě, ani na mžik nic nepokulhává. Závěrečná titulní „Seeds Of Despair“ se zčásti vrací k pomalému tempu, ovšem při zachování většího objemu ostrosti a agrese, která se dere postupně na povrch. Závěr je to vskutku velmi silný, PURE se rozhodně nevydali ze zásob munice na začátku a své zbraně používají s rozvahou zkušených válečníků, kteří nepropadají panice při prvním výbuchu. Na první pohled (poslech) se „Seeds Of Despair“ může jevit jako ničím výjimečné black metalové album, které sice nezklame, ale na záchvat nadšení to taky není. Metalové revolucionáře asi PURE ničím neohromí, na to jsou příliš tradiční a držící se staré školy jako veš košile, ale staří psi si, dovoluji si tvrdit určitě pošmáknou.
Medyed
Komentáře