Recenze: PULSE – Adjusting The Space /2020/ NRT Records
Rukama mi prošla různá alba, počínaje klasickým rockem a grind 
corem a black metalem konče, techno-cyber metal mě a doteď úspěšně míjel a z vlastního rozhodnutí jsem mu naproti nešel. Máme tu proto vcelku výjimečný okamžik, rakouští PULSE jsou dost možná první kapelou tohoto ražení, která u nás prezentujeme formou recenze. Není žádným překvapením, že se PULSE tematicky dotýkají věcí mimozemských, přesněji vyjádřeno vesmírných. Pokud Vás zaměstnává věčná otázka, zdali krom nás, upgradovaných primátů ve vesmíru ještě někdo další žije a zdali přijdou v míru, jste tu správně. PULSE i tak znějí, chladně a programovaně, jako mezigalaktická diskotéka. Metal je nemilosrdně prohnán přes elektronický filtr, téměř odlidšťující všech třináct (dvanáct plus remix) skladeb, zakódovaných do jedniček a nul. PULSE nelze upřít jasnou vizi a koncepci, kombinace hrubého vokálu, elektroniky a vesmírné tematiky na metalovém a stejně tak gotickém základě zní nakonec vcelku zajímavě s přihlédnutím ke skutečnosti, že touto cestou se vydali i mnozí další – vytáhl bych THE KOVENANT a jejich dvě poslední alba, kde s elektronikou laškovali více než zdatně. PULSE se navíc nebojí sáhnout po tanečních rytmech, což je posunuje o kousek do naprosto odlišného prostoru. Ocitl jsem se tam, kde jsem v podstatě nikdy nebyl a má orientace je téměř nulová, pokusím se tedy v kostce shrnout dojmy, jaké jsem nabyl setkáním s „Adjusting The Space“.
Struktura skladeb, jakož i celého alba, není nijak komplikovaná, v jádru si vystačí s tradiční formou sloka / refrén v dusavém středním tempu, udržovaném zvukově zdigitalizovanými bicími a občas digitálním ducáním. Programované plochy jsou posazeny na stejnou úroveň s kytarami (ty zní také, jako by byly naprogramované, naživo to myslím bude mít plně odlišné grády). Atmosféra mezihvězdných prostor je tímto zaručena stupněm I.A, to v každém případě. Celé je to ovšem poněkud chladné, což předpokládám, že je jasný záměr autora – ruku v ruce se strojovým tempem to velmi dobře funguje, žánrová otevřenost alba s přehledem dokáže oslovit širokou obec posluchačů. Gotický odér, daný zmíněným strojovým tempem, působí rovněž velmi příjemně a dodává „Adjusting The Space“ další zajímavý rozměr, který vytváří společně s elektronikou dostatečně silný dramatický tón, prostupující napříč albem.
První souvislý poslech byl pro mě vcelku značné utrpení, jako bych poslouchal jednu monotónní skladbu nasekanou na třináct kousků nemoha se pořádně do alba dostat na základě pár jasných záchytných bodů. Co PULSE a vlastně i albu poměrně neprospívá, je jeden generální vzorec, na kterém je postaveno a zajímavé nápady mají hodně práce, aby neunikly pozornosti. Jistá repetitivnost a značná podobnost kytarových riffů je do jisté míry dána i stylovým pojetím – nebylo by vůbec na škodu primární koncept roztáhnout do daleko větší šíře a zbořit více hranic, výrazových prostředků je no to více než dost. Nakonec to s „Adjusting The Space“ není úplně špatné, nato že mě tento směr nikdy příliš silně neuchvátil, dokázalo mě toto album zaujmout, a to se rovná málem olympijské medaili pro Honduras v ledním hokeji.
Medyed
Komentáře