Recenze: PRONG – State of Emergency /2023/ Steamhammer
Americkou stálici 
PRONG registruji v podstatě od začátku díky svým spolužákům z vejšky, kteří do jejich muziky byli řádně ponořeni, na rozdíl ode mě. Já je vnímal jako sice solidní, ale přece jen součást početného celku devadesátkové vlny, která mi semlela a zadupala do země můj milovaný metal. To trvalo jen do té doby, než jsem si pozorněji poslechl jejich pro mě zásadní desku „Cleasing“. A ejhle – ono to šlo, ono to nebylo špatný. S vlnou grunge PRONG nemají společného zhola nic, tohle jak jsem zjistil, bylo rázem ještě lépe a válečný tomahawk byl s konečnou platností zakopán. Ve stejné době, kdy jsem absolvoval srážku s PRONG, prodělal jsem podobný proces s BIOHAZARD. Valivý HC mi padl do noty a tato ingredience mi šmakuje doteď. „State Of Emergency“ ne že zrovna stojí a padá přímo na něm, ale zrovna tahle vrstva albu dodává velmi šmrncovní tón. Ve spojení s metalovými a rockovými prvky dostáváme typický styl PRONG, který se v zásadě příliš nemění. Na tom ale příliš nezáleží. PRONG mají (přesněji Tommy Victor a kolektiv) skvělou skladatelskou formu a nápadů hromadu, takže teoretické hovory o posouvání hranic a objevování nových obzorů jaksi pozbývají smyslu.
PRONG mají několik tváří a stejně blízko k metalu jako k houpavému hardcoru, což pro mě byla daleko lepší varianta než další grunge v řadě, kterého jsem tenkrát měl už plné vinty. Léta běžela a čerstvé impulzy a řada osudových setkání PRONG poněkud zatlačily do pozadí, kdy jsem pouze registroval existenci kapely, nicméně k dalším řadovkám jsem si cestu (ani čas) nenašel. Byl jsem proto zvědav, jak na mě „State Of Emergency“ bude působit po čtvrtstoleté pauze. Nebudu přehánět, když zvolám: „Je to tam!“
„State Of Emergency“ je velmi silná, energií napěchovaná a pestrá deska, potvrzující teeorii relativity – její skutečná stopáž jedenačtyřicet minut prosviští slechy jako smyslů zbavená a tváří se jako dvacetiminutové EP. Start alba je strhující, úderné riffy a groove nepřipouští pochyby, v jaké formě se PRONG nacházejí. Trojice „The Descent“, „State Of Emergency“ a „Breaking Point“ jsou hodně návykové záležitosti, které budu chtít poslouchat ještě hodně dlouho. Následuje skočná „Non-Existence“, s kterou se do popředí dere tradiční rocková šablona a řekněme výraznější hitovost. V „Light Turns Black“ a „Who Told Me“ přichází ke slovu metalovější tvář PRONG, mě možná nejbližší, nicméně relativně odlehčenější poloha („Disconnected“) mi chutná taky. Temný opar, vznášející se nad „Compliant“, dokresluje pestrý výčet nálad, kterými deska disponuje. Neurvalá hardcorovka „Back (NYC)“ protíná cílovou pásku na plný plyn s přehledem starého zkušeňáka. Úplný závěr obstarává „Working Man“ od RUSH. Trochu jsem se obával, co z toho nakonec vyleze, ale drsnější kabátek skladbě velmi sluší.
Trvalo to dlouho, než jsem se k PRONG opět dostal, ale stojí to za to. „State Of Emergency“ mě ani nemuselo nijak výrazně přesvědčovat, pořád totiž platí, že dobré zboží se chválí samo.
Medyed
Komentáře