Recenze: PROJECT RENEGADE – Ultra Terra /2023/ Pavement Entertainment
Řecké trumfové 
eso alternativního metalu, tak mimo jiné hovoří promo materiály k druhému albu PROJECT RENEGADE. Ale jak to ve většině případů bývá, realita je nakonec mnohem prozaičtější a propagační bublina nemá jinou možnost, než udělat „pffff“…! a prasknout. PROJECT RENEGADE ovšem nejsou ten případ, „Ultra Terra“ představuje PROJECT RENEGADE jako velmi nadanou kapelu se skvělých songwritingem a velmi dobrým citem pro atmosféru. „Ultra Terra“ je velmi povedené album se schopností udělat v rámci subžánru pořádný průvan s nemalou ambicí oslovit množství posluchačů i mimo zavedené pořádky alternativního metalu.
Není o mě žádným tajemstvím, že mé srdeční záležitosti se nacházejí úplně jinde a na alternativních směrech moc neulítám. Naladit se na nejrůznější nu-metalové, groove metalové a všechny další mixy stylů mě stálo mnohem více sil, než tomu zpravidla bývá u klasického rocku a heavy metalu, o extrémnějších směrech nemluvě. Hodně mě kdysi vyškolili KORN, kdy jsem dostal pořádnou lekci ve vnímání metalu v širším rozsahu, a i když nejsem jejich skalním fanouškem a pravděpodobně nikdy nebudu, nakopli mě poněkud jiným směrem, a to se rozhodně počítá.
Hodinová stopáž alba působí zpočátku trochu obludně a mám lehké obavy, zdali album tohoto druhu dokážu dát na jeden zátah. Jenže omyl, PROJECT RENEGADE se nemotají kolem jednoho, dvou vzorců. Podladěné, hutné riffy a vesměs valivé tempo nejsou zdaleka to jediné, s čím se PROJECT RENEGADE dokážou předvést. „Ultra Terra“ obsahuje více zajímavých rovin, které působí na smysly posluchače hned na první dobrou. A to je to základní úskalí, které sílu mnoha alb nakonec pošle do kytek – natvrdo řečeno, vystřílí munici s prvním útokem a pak už toho moc, k čemu se dál vracet, nezbude. „Ultra Terra“, ač na posluchače vletí jako smečka vzteklých rotvajlerů, dál postupně roste, což byl první opěrný bod, který mi dal jasně najevo, že tohle není úplně obyčejné album z mnoha. Asi největší devizou „Ultra Terra“ je výrazová pestrost a šikovnost PROJECT RENEGADE funkčně propojit všechny roviny do jednoho celku. Klidnější a citovější pasáže se hladce překlápí do ostřejších výpadů, bez nechtěného a nepříjemného kouskování. Elektronické prvky mě kolikrát zvládnou spolehlivě odradit, používá je dnes každý topič elektrárenský a dokážou být mega otravné, místo toho, aby skladbám pomohly. Rozjezd je velmi solidní, od „23“ po „Timevawe“ roste napětí, aby posléze došlo k ničivé explozi s názvem „My Oath“. Druhá polovina alba je vůbec záživnější a dravější, jako by se PROJECT RENEGADE pořádně zahřáli na provozní teplotu. „Token“ má vedle maximální intenzity doslova magickou atmosféru a připomíná mi, co jsem měl vlastně zmínit už na začátku – kvalitní melodie, a to nejen v refrénech. PROJECT RENEGADE mají v Marianně velkou vokální oporu, což můžeme rovnou tesat do kamene. Následující „Negative Grey“ je další peckou v řadě, na řadu přichází řezavá kytara a častější změny tempa, což mimochodem výraz PROJECT RENEGADE velice oživuje. Neklidná „Bloodwitch“ boduje skvělou melodií, atmosféra houstne a skladba skvěle graduje.
Možná se ptáte, proč jsem se prakticky nezmínil o první půli alba. Je to tím, že ty nejsilnější momenty se skrývají ve druhé půli alba. Otvírák „23“ to skvěle na začátku napálí, pak jako by si PROJECT RENEGADE dali lehký výklus. Možná by nebylo od věci necpat na desku všechno, co se povedlo natočit a udělat napříč albem o dva, tři kousky drsnější selekci. Pak by to byla služná vražda. Ať to je, jak je, PROJECT RENEGADE si o pozornost řekli tím nejlepším způsobem.
Medyed
instagram.com/projectrenegadeofficial/
PROJECT RENEGADE YouTube kanál
Komentáře