Recenze: PRISON OF MY LIFE – Purgatory /2023/ POML Records / HellForge
Při 
pohledu na grafiku obalu jsem čekal drobet utrpení. Tedy ne, že by to byla na pohled hrůza, obal je to zdařilý, ale větřil jsem další metalcore nahrávku, se kterými doteď zčásti bojuji. Není to vinou kapel, ale nastavením mých uší. V odhadu jsem ovšem sekl málem o jednu dimenzi, PRISON OF MY LIFE jsou o něčem zcela jiném. Obsahem „Purgatory“ je sympaticky syrový, melodický death metal. Je to sice trochu cesta proti proudu času cca do půle devadesátých let přímo ke zdroji, ale já tyhle výlety mám velmi rád. Jako výchozí bod si myslím velmi slibné.
Jakkoliv může syrovější produkce působit jako jisté neumětelství, zvláště pokud jsou vaše uši nastavené na hyperdokonalou digitalizaci, mě působí příměs koroze do zvuku velmi příjemné stavy. PRISON OF MY LIFE na to jdou z prakticky opačného konce, než jak je melodický death metal obecně vnímaný – líbivosti je minimum, zdůrazněna je hutná surovost a tísnivá atmosféra, která má blíž starému dobrému death metalu z přelomu osmé a deváté dekády. Nečekejme tudíž žádný současný libozvučný a chytlavý metálek aktuálního střihu. PRISON OF MY LIFE jsou pochmurní a neradostní, ostatně jak jejich jméno a ostatně i název alba napovídá. Ani ta zmíněná melodika není nijak vytažená do popředí, plní sice podpůrnou, ale ne nicotnou funkci. Díky nevtíravé melodice nejsou PRISON OF MY LIFE až tak těžkopádní, jak jsem si myslel ze začátku. On ten počáteční dojem byl takový nijaký, chyběl mi silnější orientační bod a tak nějak jsem se v „Purgatory“ motal jak vítr v bedně. No není to žádný třeskutý originál, i když upřímnou snahu jít vlastní cestou PRISON OF MY LIFE upřít nelze, to bych zas bohapustě kecal. Skladby mi splývaly jedna do druhé, jako by se PRISON OF MY LIFE nechtělo vystrčit nos k jistoty zavedené šablony a utrhnout se pořádně ze řetězu. Chvíli to trvá, ale přece jen postupně začínám objevovat výraznější momenty a přicházím desce na chuť. Rozhodně to není okamžitý masakr, který posluchače okamžitě strhne s sebou. „Purgatory“ má své osobité kouzlo, které je potřeba alespoň zčásti zažít a pochopit. Pak se z počátečního průměru s ambicí stává deska minimálně nadprůměrná a dostatečně originální na to, abych si začal pro sebe fantazírovat, jaká by to mohla být napříště chuťovka. PRISON OF MY LIFE mají v rukou to podstatné - vlastní styl a pohled na to, co chtějí hrát a jak by to mělo vypadat. Že je to občas poměrně dost mimo mainstreamové koleje a šlape to škarpou místo po hlavní štráse, to je věc na jiný pokec.
I když nemám pocit, že mě „Purgatory“ nachytalo u souseda na švestkách, moje pocity z něj nejsou vůbec marné. Slyším spoustu prvků, které mám zafixovány ve spojení s počátkem melodií v death metalu a prostě nejsem překvapen. Špatně to však vůbec není, PRISON OF MY LIFE s inspiračními zdroji zacházejí citlivě a s respektem, takže nařknout je z vykrádání na jistotu by byl hodně velký ústřel. „Purgatory“ totiž kromě jasných kořenů melodického death metalu obsahuje výrazný osobní podpis PRISON OF MY LIFE. Ten sice ještě nemá tak vybroušené kontury, ale co ještě není stopro zabíjející teď, může být velmi pravděpodobně příště. PRISON OF MY LIFE pro to rozhodně mají všechny předpoklady.
Medyed
Komentáře