Recenze: PRAYING MANTIS – Defiance /2024/ Frontiers Records
S PRAYING 
MANTIS jsem se potkal někdy kolem roku 1993 a v tu chvíli nemohla být horší souhra okolností. Stylové pojetí, kterým jsou PRAYING MANTIS charakterističtí, mi způsobovalo doslova vyrážku. Alergie na „holčičí“ parodii na metal byla důvodem, že jsem i kapely, které měly mnohem větší umělecký přesah a de facto neměly s trvalými, srandovními hadříky a siláckými pózami nic společného, házel do jednoho pytle s varovným nápisem „nebrat!“. Všechno má svůj čas a ke kultivované „profesorštině“ jsem se musel proposlouchat, jinudy cesta nevedla a dopadnout to mohlo všelijak. V mém případě stačilo trochu zestárnout a vycvičit sluch, a to více směry včetně naprostého extrému.
PRAYING MANTIS jsou (mylně) považováni za součást NWOBHM, ovšem jediné dva ukazatele, co se snaží tvářit se jako důkaz, jsou rok vydání debutového alba a země původu. Dál už veškerá analogie s britským heavy metalem končí, PRAYING MANTIS mají daleko blíže k tzv. AOR, což je sice jedno z nejdebilnějších označení žánru co znám, ale co s tím naděláme, je to zavedený odporný termit a jako orientační pomůcka docela praktický. Vedle kapel jako JOURNEY lze PRAYING MANTIS postavit vedle velikánů jako ASIA nebo i RAINBOW (ještě na ně dojde), případně mých favoritům MAGNUM, ke kterým mají poměrně hodně blízko co do objemu pompézní atmosféry a noblesního hudebního jazyka. PRAYING MANTIS sice vydali svůj debut roku 1981, ovšem potom se na dlouhou dobu odmlčeli. Pro kapelu zásadní období proto začíná rokem 1991, kdy kapela funguje bez přestávky a v konstantních mantinelech, majícími základ ve starém dobrém hard rocku a dlužno poznamenat, že ve velmi solidní tvůrčí formě. Tvůrčí forma se nevyhýbá ani „Defiance“. Nosných nápadů má kapela stále dost, jako i přirozeně hitových skladeb v luxusním až vznešeném balení. Právě u tohoto pojetí klasické formy rocku oceňují více než jinde propracované aranže a nádherně klenuté melodie, které dohromady tvoří jedinečný výraz, který není jinde ke slyšení. Někomu může styl PRAYING MANTIS připadat absolutně archaický a příliš usedlý, což bude svým způsobem pravda. Ovšem stačí se v klidu zaposlouchat do kterékoliv z jedenácti skladeb bez předjímání situace a nemusíte být zrovna skalní fanoušek kultivovaného rocku (tím nejsem ani já), abyste došli k závěru, že tady vlastně není špatně vůbec nic. Zvláště, když dojde na vysloveně skvělé momenty – titulní „Defiance“, nádhernou baladu „Forever in My Heart“, chytlavou dvojici „Give It Up“ a „Standing Tall“ nebo luxusní instrumentálku „Nightswim“ a skvělou předělávku „I Surrender“ od RAINBOW.
„Defiance“ může být považováno za relikt první poloviny osmdesátých let a čistě pamětnickou záležitost, což takto fungovat může a nic nepatřičného na tom nebude, ale kvalitou obsahu historický šuplík dalece přesahuje a nabízí mnohem více, než aby šlo odbýt takto strohým hodnocením. Jedná se sice o další variaci na ustálenou formu PRAYING MANTIS za posledních třicet let, ovšem stále na vysoké úrovni.
Medyed
facebook.com/PrayingMantisUKRockMetal/
Komentáře