Recenze: POWERWOLF – Interludium /2023/ Napalm Records

Svůj nejednoznačný vztah k POWERWOLF jsem již ozřejmil v recenzi na předchozí album „Call Of The  Wild“, jako že mě sem tam chytnou a sem tam také nechytnou a s klidem na duši je přenechám zapálenějším posluchačům. Nastávají ovšem chvíle, kdy si POWERWOLF s chutí vyposlechnu v závislosti na momentální náladě a konkrétním albu. „Interludium“ možná nejde úplně považovat za regulérní řadovku, nicméně si dovolím dosti kacířskou myšlenku a je mi vcelku jedno, jestli naseru pár skalních – pokud kromě skladeb, pocházejících z různých deluxe vydání POWERWOLF na tohle vydání umístí šestici skladeb, které se vyvedly natolik, že by čněly na posledním albu a na každý pád jej notně vylepšily, asi jsem brzda a nechápu. Jediný racionální důvod, který mě napadá je, že nebyly ještě úplně hotové a na „Call Of The Wild“ se ani dostat nemohly. Řadovka neřadovka „Interludium“ je ale o něčem jiném.

Minule jsem, proč to na sebe rovnou na hulváta neprásknout, přežvykoval piliny poněkud více, než jsem i na poměry POWERWOLF zvyklý. Jako celek se to dalo, ale nic zázračného jsem nepozoroval. „Interludium“ je ale sympaticky kousavé, uvolněné a hlavně bohatší na nápady. „Interludium“ je pořád stará známá písnička, plná těch nejotřepanějších šablon, které lze v melodickém metalu posbírat dohromady, o tom nemůže být sebemenších pochyb. Sranda nehorázná ale vězí v jejich uchopení – šestice nových skladeb má překvapivou sílu a důrazný tah na branku. S bonusovými skladbami se výrazněji navzájem nekouše a tvoří poměrně barevný a hlavně – pohromadě držící celek bez výrazně slabších kusů, které lapaje po dechu kulhají za hlavní skupinou.

„Interludium“ jsem považoval spíše za marketingový tah, než za smysluplnou nahrávku, po předchozí zkušenosti jsem ani neměl moc chuť se jím zabývat. První souvislý poslech mě k zemi rozhodně nesrazil, ač mě myšlenky o kravině a šidítku pro masové publikum taky nenapadaly. Tak jo, dal jsem si to ještě jednou, ať nejsem nelida a nafrněný elitář. Ejhle, ono to funguje…a vůbec ne špatně. Šestatřicet minut (jednoznačně skvělá volba, čím nataženější, tím blíže použití výplňových hmot) základní verze desky nenabízí nic, co by mi mělo snahu zaskočit v krku. Co skladba, to potenciální hit a to včetně bonusových věcí. Na závěr si POWERWOLF střihli „Bēte du Gévaudan“, hitovku z předchozí desky ve francouzštině. Původní verze promine, francouzská má pro mě prostě větší šmrnc. „Interludium“ má kromě běžného vydání i opulentní deluxe verzi, čítající cover verze hitů POWERWOLF mimo jiné od RAGE, WARKINGS, ANISOKAY a AD INFINITUM a dále orchestrální podobu „Interludium, sečteno podtrženo dvacet kousků. Kdož máte odvahu, vzhůru do toho, mě stačí zhuštěný základ, zas takhle se přežírat vážně nepotřebuji.

Abych snad nebudil dojem, že se ze mě stává fanoušek POWERWOLF, to se opravdu nestalo. Jen bych chtěl poukázat na fakt že občas i sukovice spustí. „Interludium“ se povedlo i nad očekávaní takového skeptika, jakým jsem já. Takže si milí POWERWOLF nemyslete, že vás nějak přehnaně žeru, ale tohle jste neudělali špatně!

Medyed

powerwolf.net/

facebook.com/powerwolfmetal/

instagram.com/officialpowerwolf/