Recenze: POWER 5 – Adrenalin /2021/ vlastní vydání
Posledním mým setkáním s 
POWER 5 bylo bezejmenné album z roku 2012, „Talisman“ jsem natvrdo zazdil (jeho vydání jsem ne že ignoroval, ale přímo nezaznamenal), dalším zastavením budiž aktuální „Adrenalin“. Možná taky z důvodu, že jsem předchozí album vynechal, vnímám znatelný posun kapely k řekněme větší líbivosti. Napadá mě náskok na obdobnou vlnu, kterou se letos nechali unášet SEBASTIEN. Stranou ponechám otázku, zdali šlo o vědomé rozhodnutí nebo spontánní vývoj bez ohledu na okolí, protože prostě nevím. POWER 5 na každý pád neztrácejí svůj typický rukopis, ten nyní ukazuje svou vstřícnou a vzdušnější podobu. Zda je to dobře nebo naopak špatně, na to nemám jednoznačnou odpověď, ovšem začátky byly kruté a vážně jsem uvažoval, jestli mám stran „Adrenalinu“ něco vůbec tvořit. POWER 5 mají odmakáno dvacet pět let a velikost mých očekávání tomu odpovídala.
„Adrenalin“ na mě působil málem jako sbírka devíti verzí jedné skladby, v albu jsem se vůbec nevyznal a nechápal zhola nic. Ztěžka skousávám dominantní klávesy, válcující skladbu po skladbě v podstatě totožným stylem. Jejich popový zvuk mi dal hodně zabrat a trvalo vcelku dlouhou dobu, než jsem klávesovou sekci vstřebal. Nakonec musím objektivně konstatovat, že postavení kláves na úroveň kytar nezní úplně marně a že zrovna mě tenhle přístup nejde úplně pod fousy, je věc další. Album jako celek má solidní dynamiku a naštěstí opět dostatek kvalitních melodií. Co se mi na rozdíl od podle mého soudu příliš vytažené klávesové sekce neobyčejně líbilo od samého začátku, je baskytara – ta funguje jako funkční zvuková opozice, díky ní POWER 5 sympaticky duní a album nezní přece jen tolik popově, jak se mi ze začátku zdálo. Start není vůbec marný, „Vzdálenosti“ jsou skvělým otvírákem a šťavnatou hitovkou se vším všudy, potud vše v pořádku. Pak nastal problém, se kterým jsem se pral déle, než u mě bývá zvykem. Naladit se na „Adrenalin“ pro mě není zrovna jednoduchá věc. Jsem bytostně nastaven na syrovější a živelnější projev a se vzdušným melodickým power metalem mám pravidelně problém, spousta nahrávek tohoto ražení (i v globálním měřítku) mi připadá šitá podle jedné šablony s důrazem na hitovost a masovou konzumaci. Budiž POWER 5 přičteno ke cti, že ač jsou posluchačsky poměrně nenáročnou kapelou, vytasili se k takovým objemem kvalitních nápadů a melodií, že mě jimi nakonec obrazně utloukli a dokázali přesvědčit, že nejsou pouze naleštěnými a exhibujícími popaři. Jakmile se „Adrenalin“ konečně „usadil“, i já jsem musel sebekriticky přiznat, že tohle není vůbec žádná naglančená bublina, která za čas praskne a zbyde nazdobené nic. „Adrenalin“ je v rámci žánru poměrně dosti výrazné a specifické album nesoucí svébytný rukopis kapely, která nezůstala bezradně přešlapovat na místě.
Směřování POWER 5 nemusí nutně šmakovat úplně každému (já jsem exemplární případ), ovšem ve finále na „Adrenalinu“ nenacházím slabou nebo dokonce blbou skladbu. Že se ta počáteční sladká pachuť nakonec rozpustila, asi netřeba zdůrazňovat, jinak bych svůj zájem přesunul jinam a nemarnil čas. Zbrkle se utrhnout a sepsat recenzi po dvou až třech posleších, je naprosto jisté, že bych „Adrenalin“ nekompromisně rozcupoval na základní částice. Ke krutosti nakonec není pražádný důvod. Nemusíte se mnou vůbec souhlasit, můžeme o tom vést spory, ale na závěr téměř v rozporu s předchozím odstavcem popřu svůj příkrý počáteční soud a vyslovím smrtící větu: „Adrenalin“ je prozatím nejlepším albem POWER 5!!!
Medyed
Komentáře