Recenze: POLAR – Everywhere, Everything /2023/ Arising Empire
Nikdy 
neříkat nikdy, to byla slova, kterým jsem sice vyloženě nesmál, ale nebral jsem je až tolik vážně. Dalším úslovím je „odříkaného chleba nevětší krajíc“, aneb co nechceš, to se ti cpe pod tlakem jako naschvál v největším objemu. Prostě je třeba si přiznat že stárnu a do moderních metalových mutací se mi nechce tolik jako před řekněme patnácti lety. Úprk za vším novým a současným mě už zkrátka přešel. Rozdíl mezi starým a novým už dávno není tak ostrý, což má svoje nesporné výhody. Můžu se rochnit ve starších nahrávkách bez pocitu předpojatosti a předčasných soudů a zároveň nejsem vedle z hitů sezóny. Řada těchto rychlokvašek stejně rychle, jako vystřelily nahoru, sebou plácne dolů. Předností středního věku je zdravý odstup bez toho abych zatím měl tendenci se zapouzdřit ve své komfortní buňce. Zatím…pevně doufám, že k tomu pokud možno nedojde nikdy.
POLAR sice nejsou úplnou metalcorovou megastar (alespoň jsem je krom Fajtfestu neviděl masivně propagované), což ale neznamená, že by se jim tak podle kvality jejich muziky nemělo říkat. Nejsem na metalcore expert, moji povědomost navnadili tak maximálně AS I LAY DYING s PARKWAY DRIVE. S nimi jako orientačním bodem a zároveň kompasem území jsem si dosud vystačil. Pokaždé, když mi na stole přistane další metalcore, vždy si zoufám na nedostatek pestrosti a obtížnost rozlišit kapely jednu od druhé. Uniformitu však občas, nicméně pravidelně naruší některá z kapel, která se toho vyloženě nebojí a vyšlapává si svoji osobitou cestičku. POLAR, ač kapela žánrově mimo mé zájmové území, mě baví. Jsou energičtí a nápadití, ne až tak sešněrovaní šablonami stylu. Zachován zůstává mustr drsná sloka / melodický refrén, dále mi POLAR připadají jako kapela velmi otevřená náladám vnějšího světa. POLAR do poměrně do sebe sevřeného metalcorového výrazu propašovali řadu osvěžujících postupů, jako industriální chlad, groove nu-metalu, ultrarychlá tempa, masivní zvukové stěny a v neposlední řadě velmi pestrý rozsah vokálních poloh. Klidné a ostřejší pasáže POLAR propojují bez nutnosti ostrých kontrastů, ale nechávají je prolínat. Detail, můžete opáčit, ale právě na spoustě takových detailů a drobných libůstek stojí ve většině případů podstata rozdílu mezi dobrým a vynikajícím albem.
„Everywhere, Everything“ nemá slabých míst. Ač tento styl vyloženě nemiluju a nejsem v něm doma, tohle album je na mě mimořádně přívětivé. Skvěle spojuje energii, emoce a technickou stránku, nemám tendenci si POLAR někam škatulkovat, pouze se nechám unášet. Mám sice tendenci upřednostnit první půli skladeb, prozatím se v nich děje to nejpodstatnější, nicméně „Everywhere, Everything“ je velmi silné a vyrovnané album konče poslední skladbou. Horko těžko si vybavuji nějaké další metalcorové album, které se mi zavrtalo do hlavy takhle rychle, aniž by zase stejně rychle nezmizelo v zapomnění. „Everywhere, Everything“ nejenže se po anglicku nevypařilo, ale stihlo ještě pořádně vyrůst. Ten odříkaný krajíc mi vzácně začal šmakovat, otázkou zůstává, zdali je to na delší dobu poslední případ nebo se z těchto bližších kontaktů stane běžná záležitost. Sázel bych spíš na tu první možnost, ovšem kdo ví…
Medyed
Komentáře