Recenze: PLAGUE GOD – Frigus Ferrum Vindictae /2025/ Werewolf Promotion

Z hlubin brněnského undergroundu se zjevil zlověstný přízrak, nesoucí zlověstné jméno PLAGUE GOD. Nelze opomenout skutečnost, že se na tomto projektu podílel i Dr. Fe, dokud nás předčasně neopustil. Kromě něho můžete na albu slyšet typický skřehot páně Zmarchroba (SIGNUM DIABOLICUM, ZMARCHROB, MARBUEL, ROV a další). Aktuální deska „Frigus Ferrum Vindictae“ pokračuje tam, kde skončilo předchozí album „New Veins For Old Blood“, tedy cestou syrového, nekompromisního black metalu podle tradičního mustru se vším, co k němu neodmyslitelně patří.

Rovnou zapomeňte na vše, co se jako black metal označuje poslední dobou včetně všech avantgardních směrů, PLAGUE GOD vychází z prapůvodní podstaty black metalu, mající kořeny až u ranných BATHORY a severské scény devadesátých let. Tomu odpovídá i zvukové, respektive produkční stránka desky. Zlověstný, z nejhlubších pekel vycházející, uhrančivou atmosférou přetékající surový tok ztekuceného dehtu nemusí šmakovat každému a jsem stopro přesvědčen, že to ani nebylo Armovým záměrem. „Frigus Ferrum Vindictae“ se nechce líbit širokým zástupům a bohatě stačí, že plní roli úzkoprofilovky pro ty, kteří si k němu najdou cestu naprosto cíleně. Nejsem žádný expert na syrový, ortodoxní black metal už jen z toho důvodu, že jsem v podstatě zamrzl na konci devadesátek a můj přehled o dění na undergroundové scéně je hodně děravý, nicméně se k přesně tomuhle pojetí black metalu se vracím s železnou pravidelností. Dělám to především pro unikátní atmosféru, kterou mi neposkytne žádný jiný styl a která se až na pár výjimek z mainstreamu naprosto vytrácí.

Typická syrová produkce chce mít alespoň trochu vycvičené ucho, případně ochotu a trpělivost nechat se potřebný čas poněkud mučit, než si sluch zvykne na diametrálně odlišná pravidla hry. Srovnávání „Frigus Ferrum Vindictae“ po kompoziční nebo produkční stránce se současnými trendy naprosto postrádá smyslu, tohle je neprosto odlišný svět – pochmurný, černočerný odvrácený temný mikrokosmos žijící si vlastním blasfemickým životem. „Frigus Ferrum Vindictae“ zní hodně norsky, ne však do té míry, aby do skladeb nepronikla řada svébytných prvků včetně osobité atmosféry. Právě o atmosféru alba jde především – ačkoliv zpočátku mám zlehka problém výrazněji odlišit jednotlivé skladby od sebe navzájem a proniknout albu pod kůži chvíli trvá – sugestivní a svíravá atmosféra dokáže velmi rychle chytit za slabinu a jen tak se nepustit.

Tvrdil jsem to v minulosti a tvrdím to stále – netrvám na křišťálovém zvuku. Hrubá produkce dokáže mít mnohdy až likvidační sílu, což v případě „Frigus Ferrum Vindictae“ platí stoprocentně – poctivá stará škola black metalu se všemi plusy a mínusy, nic víc, ale co hlavně – nic míň. Dobrej den, pane Lucipér, tohle neudělali vůbec špatně!

Medyed

facebook.com/plaguegod.bm/#

bandzone.cz/plaguegod

metal-archives.com/bands/Plague_God/