Recenze: PHRENETICUM – Der Stille Zerfall /2021/ Satanath Records

Zhudebnělý absolutní mráz a temnota…z PHRENETICUM čiší nemilosrdný chlad, temnota, děs a šílenství. Jakoby se na povrch drali veškeří mí vnitřní démoni včetně těch, o kterých jsem dosud neměl ani potuchy, že okupují mou mysl. PHRENETICUM představují opačný konec black metalové scény, stranou v temném koutě, daleko od velkých scén a tisícihlavého publika. „Der Stille Zerfall“ je všechno, jen ne přístupné a pro masovou konzumaci ušité album. Za v současnosti dvoučlenným projektem stojí Leichenfresse a nám již dobře známý Tino Fluch (TROND, ABIGORUM), a není to rozhodně jednoduchá záležitost. Svíravá atmosféra, lomozící kytarové stěny a atmosférické plochy svádějící souboj s pomalými a naopak ultrarychlými výpady, to věru každý nezkousne. To, co se jeví jako hlukový binec, jednotvárná koule téměř prostá silných nosných nápadů chudá na atmosféru, se ve finále často ukáže jako podmanivá a emotivně silná nahrávka, což je případ „Der Stille Zerfall“.

„Der Stille Zerfall“ mi už leccos napovědělo těsně pře prvním poslechem – stopáž pěti skladeb na ploše necelých čtyřiceti minut dala tušit dost prostoru pro atmosféru, ale i tak (jsem na alba tohoto typu vcelku zvyklý, respektive mé slechy ano) to hodnou chvíli trvalo, než jsem se v „Der Stille Zerfall“ začal orientovat. Zvuk je pořádně masivní a hutný, ale stejně tak i silně zkorodovaný a zašpiněný, rozhodně nic jednoduchého pro posluchače zhýčkaného plastovými produkcemi z velkovýroby – jediné, co mi v podstatě na profi zvuku vadí, je velmi časté odlidštění takovýchto produkcí, pro samou dokonalost muzika zmírá v prachu na kraji cesty… tady se sice drobet zpotíte (pokud nejste v undergroundu za domorodce), ale vytrvalost nedojde zmaru. Pět pochmurných a nepřívětivých kompozic skýtá svébytný svět, který moc pravda k životu není, nicméně exkurze do něj se zpáteční vstupenkou vás na životě přímo neohrozí. Syrový atmosférický black metal, zprvu ničím prudce výjimečný, čeká jako skrytý predátor, až nic netušící oběť přijde blíž, a pak se teprve ukáže, co že je vlastně zač. Jakmile začne fungovat silná atmosféra, je jasné, že „Der Stille Zerfall“ není neduživým a ze soucitu trpěným členem smečky, ale obávaným solitérním přízrakem, nahánějícím strach. Útočí plíživě, sžírá zevnitř, oživuje všechny vnitřní běsy každého z nás, boří zdi, za kterými jsme je uvěznili v bláhové víře, že jejich izolace a hlava v písku je samy vyřeší bez našeho přičinění. „Der Stille Zerfall“nastavuje, jak kdysi nastavovali zrcadlo v bolševické TV, zrcadlo našemu temnému já. Málo platný, ty nejhorší démony a stvůry nenajdeme v temných lesích ani v opuštěných hradech, ale uvnitř sebe.

Pokud z „Der Stille Zerfall“ cítíte neklid a mrazivou tíseň, rozhodně se nepletete. Tohle není zrovna pozitivní album, ale čím míň je pozitivní, tím více je jeho atmosféra silnější. Fluchovy kytarové vichřice (kromě vokálů taktéž veškeré inštrumenty) dostaly ve službách PHRENETICUM masivnější a kousavější podobu, jeho osobitý styl se podstatnou měrou podílí na působivosti alba. Je především na posluchači, jak se mu podaří proniknout do nevlídného světa „Der Stille Zerfall“, ovšem komu se to zadaří, vzduchoprázdno rozhodně nenajde.

Medyed

facebook.com/phreneticum/

satanath.bandcamp.com/album/sat310-phreneticum-der-stille-zerfall-2021