Recenze: PHIL CAMPBELL AND THE BASTARD SONS – Kings Of The Asylum /2023/ Nuclear Blast
Když ze vše
obecně známých důvodů logicky skončili MOTÖRHEAD, jako skalní fanoušek od svých pubertálních let jsem v kapele Phila Campbella našel vítaný a kvalitní řekněme flastr na přelepení bolístky po své srdeční kapele. Nostalgie nebyla ani potřeba, Phil je, jak se ostatně ukázalo po celých třicet let po boku Lemmyho, schopným a svébytným skladatelem a nenabízel se jediný důvod, že by tomu bylo jinak ani v případě Phila a jeho synátorů.
„Kings Of The Asylum“ je již třetím studiovým počinem rodinného bandu, kde příbuzenská vazba neplatí pouze u novice za mikrofonem Joela Peterse, který na novince nahradil Neila Starra, figurujícího na předchozích dvou albech. Komu káply do noty předchozí desky, nebude věru zklamán ani nyní. Hrubozrný a šťavnatý rock´n´roll, o tom to celé je, nic víc a nic míň. Campbellovci ovšem zrají jako víno a jak se říká – do třetice všeho dobrého i zlého. Na to zlé můžeme hodit bobek - „Kings Of The Asylum“ (nechci chválit den před večerem) představuje kapelu v zatím nejluxusnější formě, a to „The Age of Absurdity“ a „We´re The Bastards“ nebyly žádné ušmudlané chudinky. Album má značný hitový potenciál bez lezení posluchači do příslušných tělesných partií. Přirozený švih a nečesaná elegance rovná se v našem případě autenticitě jako řemen. Přitom to vypadá tak jednoduše – dovybavit zmetalizovaný rock´n´roll výraznějším groovem a chytlavější melodikou. Jenže jak něco vypadá, že to zvládne Pepek Vyskoč po flašce rumu, buďte si jistí, že to je přesně obráceně.
Medyed
facebook.com/PhilCampbellATBS/
instagram.com/phil_campbell_and_the_bs/
Komentáře