Recenze: PETROLEUM - Verbalia /2022/ Black Barn Music
Ani ne tak kapela jako projekt, to jsou PRETROLEUM. PETROLEUM se poměrně velmi úspěšně podařilo vytvořit vlastní hudební svět, vymykající se sevřeným stylovým mantinelům. „Verbalia“ si s psanými a nepsanými pravidly nedělá nějak těžkou hlavu a čerpá v podstatě ze všeho, co má v konkrétní skladbě smysl a tvoří funkční celek. Gotika, doom, black metal symfonické aranže a dost možná více přísad směrem k rockovým kořenům, zamíchány vytvořivší velmi zajímavou sloučeninu mnoha barev, chutí a vůni. Přitom to všechno do sebe bez problémů zapadá, což je vzhledem k nemalému riziku roztříštění na jednotlivé polohy věc hodná pochvaly hned na začátku. Výčet osobností, které se vedle ústřední dvojice (viz tiskovka k vydání alba) podílí na podobě tohoto alba, je dosti široký - Valenta, Silenthell (MASTER´S HAMMER), Chymus (PAČESS) a Daniel „Šakal“ Švarc, very sorry jestli jsem na někoho zapomněl.
Pokud se něco má snahu trhat, ale ani tak trhat, spíše jemně drobit, je to přeskakování z angličtiny do češtiny a naopak. Mě osobně to nijak zvlášť nevadí. Nejedná se o nic, co by svébytnou atmosféru desky výrazně narušovalo. Od skoro až folkové polohy k „Mastershammerovskému“ stylu (i ty tympány tam jsou) je záběr nemalý, ovšem velkolepě pojatá produkce drží desítku skladeb dostatečně pohromadě, přesně tak, aby vynikla jejich síla a zároveň příliš album nedrobily na kousky.
Tento můj finální pocit spokojenosti je však výsledkem mnoha poslechů. Napoprvé jsem moc důvodů pro skákání radostí ke stropu nenašel, ale jelikož tyto mé stavy nejsou ničím neobvyklým, dal jsem si pár dní pauzu a posléze se k albu vracel, jestli „to tam už bude“. Řada desek, které paří do mého zlatého fondu a nedám na ně dopustiti, u mě začínala přesně takhle. Takže jsem trpělivě desku poslouchal znovu a znovu, zdali se neotevřou tajné místnosti a nerozsvítí světlo. Tedy, že bych si nedal líbit rychlejší nástup účinku, „Verbalia“ mi dala poměrně dost zabrat, než jsem se desce dostal na zoubek. Úplně odlišný styl produkce a osobitost skladatelského rukopisu, než na které jsou mé slechy poslední dobou zvyklé vyvolávaly mylný dojem jisté roztříštěnost a nedotaženosti desky, jako bych poslouchal solidní best of, případně souborné vydání singlů. Obvyklá hladina adrenalinu se dlouho nedostavovala, byť vytrvale stoupala úměrně s počtem rotací.
Nějakou dobu jsem si zvykal, „Verbalia“ je dosti specifické album a ač se to nezdá, nenechá se ochočit úplně snadno a nemusí sednout každému. Co skladba, to jiný mikrosvět s vlastní náladou a mít tohle na albu desetkrát, to vyžaduje přece jenom více soustředění a otevřenější mysl ze strany posluchače. Jinak sklouznete po povrchu a „Verbalia“ vám bude připadat jako vcelku zdařilá, nicméně skládanka bez silnější jednotící myšlenky, a to by byla sakra škoda…
Medyed
Ne D.black (28. 5. 2023 07:04)
Nezaujalo.