Recenze: PESTILENCE – Exitivm /2021/ Agonia Records

Absolutní kult a legenda, nadčasová kapela, která má lví podíl na zvuku a lesku nizozemského death metalu, stejně jako kapela překročivší nejednou svůj stín, aby výrazně posunula hranice stylu svým jedinečným způsobem. Když tvrdím, že nejednou, myslím tím samozřejmě neoddiskutovatelný klenot „Testimony Of The Ancients“ a následující technický majstrštyk „Spheres“. Předchozí, taktéž nesporně kultovní a zásadní perly zlatého death metalového fondu „Mallevs Malleficarvm“ a „Consuming Impulse“ jsem objevil zpětně až o pár let později, kdy si mé nadšení z technické instrumentace poněkud sedlo a já s uznáním konstatoval, že nejen v progresi a komplikovanosti je síla a můj úprk za dokonalostí nemůže trvat do nekonečna.

„Exitivm“ je takový můj návrat k PESTILENCE, protože poslední tři alba jsem jaksi opomenul, přesněji řečeno nenašel jsem si k nim tu potřenou osobní cestu. Jako by u mě PESTILENCE skončili s vydáním „Resurrection Macabre“, a přiznám se bez vytáček – čekal jsem tentýž stav i nyní. Jakože „Ano“, uznám objektivní kvality, ale z důvodů prevence lehkého zklamání po přílišném očekávání jsem krotil svůj adrenalin, jedná se přeci jen o jednu z největších srdcovek, které mi death metal kdy nabídl a díky které jsem z valné části začal pobírat technické veletoče v metalu a posléze jsem si je doslova zamiloval. Nemohu říci že bych po prvním poslechu vyloženě skákal do vzduchu nadšením. „Exitivm“ je naprosto typické album PESTILENCE, obsahující všechny osobité znaky, díky nimž kapelu bezpečně poznáte po pár okamžicích. Osobitý skladatelský rukopis prostě nelze přeslechnout a co mě přece jen zpočátku přimělo zaujmout odlišný přístup a nehodit album do jednoho pytle s předchůdci, byl překvapivě životaschopný duch první půle devadesátých let, který velmi příjemným způsobem prostupuje všemi skladbami. Partickovi Mamelimu se tentokrát (tedy ne, že by to někdy byla vyloženě bída) povedlo do skladeb napěchovat pořádnou porci energie, podtrženou vynikajícími riffy, nelze tudíž ani myslet na to, že by se vrhl na prachsprostou kopírovačku sebe sama a chladný kalkul vytěžit z vrcholu své tvorby maximum, ať to stojí, co to stojí. Na klenot „Testimony“ dává vzpomenout především zvuk a typický styl, dále ohlížení do minulosti neříkám že končí, ale rozhodně se na něm příliš výrazně nestaví. Jasně a stručně – období hutného zvuku z „Doctrine“, „Obsideo“ a zčásti ještě i z „Hadeon“ je to tam a do popředí se opět dostává typický, výše laděný a řezavý zvuk jako základní poznávací znamení kapely.

Jakmile si „Exitivm“ náležitě „sedne“, rozptylují se i mé obavy. „Exitivm“ zpočátku působí jako semknutý monolit, který se sice skvěle instrumentálně a produkčně zpracován, ale obsahově se tváří chladně a profesionálně. Trochu jsem tápal, než se objevilo dost záchytných bodů na to, aby udržely moji zvědavost, kam se to všechno ještě zvládne posunout. Už netvrdím něco v tom smyslu, že je „Exitivm“ příliš uzavřené do sebe a jede v podstatě v jedné linii od začátku do konce. Síla jednotlivých skladeb uvnitř celku se projeví poměrně rychle a rázem je z alba mnohem živější kolekce, než to vypadalo na začátku. Mám PESTILENCE natolik za ty roky zažité, že za sebe nemůžu mluvit o překvapení, styl kapely je jasně definovaný a nedoznal zásadních inovací. Daleko zásadnější je jiná věc, a tou je značné množství svěžích nápadů a stejně tak i dobrých skladeb. Možná i nadešel čas vrátit se o kousek zpět v čase a pokusit se přehodnotit „Doctrine“ a jeho mladší brášky.

Medyed

pestilence.nl/

facebook.com/Pestilenceofficial

exitivm.com/