Recenze: PEORTH – (De)Formation /2024/ vlastní vydání
Instrumentální 
vypilovanost a elegantní symbiózu více stylů v jednom funkčním a zajímavém celku jsem vděčně kvitoval už v případě předchozího alba „Make the Reversal“. PEORTH s dalším albem nespěchali a šest let je dost dlouhá doba na to, aby dali dohromady kvalitativně rovnocenného a důstojného nástupce předchozí, nutno říci vynikajícího alba. „(De)Formation“ s klidem anglického gentlemana navázali na předchozí desku a zároveň vykročili vstříc novým obzorům cestou ne překotné revoluce, ale přirozené evoluce.
Že progresivní choutky v metalu nemusí být jen cestou k uzavření se širšímu publiku, kdy vás ocení pouze pošuci stejného ražení nebo muzikantská obec, jsem už někdy nahlas písemně rozmýšlel. PEORTH jsou přesně tím případem. Jsou techničtí, atmosféričtí a v pravý moment metalově kousaví. Jak to všechno dát do kupy a neztratit myšlenku po třetí, maximálně páté minutě té které skladby, na to nemá patent úplně každý. PEORTH si zachovávají poslechovost a posluchačskou vstřícnost, přitom si hravě mohou dovolit leckterý prvek vyšší instrumentální akrobacie.
„(De)Formation“ je spíše náladovějším, na atmosféru bohatým kouskem, plyne jako by nechumelilo, dokáže posluchače pohltit, vtáhnout ho do centra dění, ten se cítí jako jeho přirozená součást. Album plyne zcela nenuceně vpřed, s pravidelnými razantními výpady, dochucenými nápaditými melodiemi. Dochází to v mém případě až tak daleko, že mám snahu album brát jako jeden celek, jako jednu skladbu, rozdělenou do deseti zastavení. Tím ale rozhodně nechci tvrdit, že „(De)Formation“ je jedna koule bez zásadnějších orientačních bodů, plynoucí odnikud nikam, aby se pak rozplynula bez výraznějšího otisku v paměti. Nenene, tahle deska je bez přehánění zážitek z poslechu. Spojení nálad, melodií a extrémních prvků nefunguje jako směs, ale jako spontánní sloučenina.
Říká se „Nechval dne před večerem“, ovšem vzhledem k počtu poslechů a setrvale vysoké hladině veselých hormonů v mém krevním řečišti soudím, že PEORTH nevydali jen tak ledajakou desku. „(De)Formation“ přitom působí vcelku civilně a kultivovaně, ničím si nenutí pozornost. Produkce, a to s klidem podepíšu i před notářem, je naprostý luxus. Plný a prostorový zvuk, vokál lehce zamíchaný do kytar, organicky znějící bicí (žádný samplovaný bumčvacht), to je v časech digitální sterility vyložený balzám pro ucho. A právě z tohoto kultivovaného prostředí se spontánně vynořují velmi silné momenty, ke kterým je třeba se proposlouchat a nechat skladby náležitě „sednout“. Teprve potom do sebe vše zapadá – silné skladby, povedená produkce a neméně vyvedený obal.
A pak už chcete jenom jediné – poslouchat…
Medyed
Komentáře