Recenze: PATRIARCHA – Tumulus /2021/ Gothoom Productions

Debutové album slovenských PATRIARCHA je v každém případě zajímavý zážitek. Především musím hned v úvodu zmínit a vypíchnout do popředí, jak PATRIARCHA pojali progresivní elementy v death metalu a jakým způsobem je zakomponovali do vlastní muziky. Technická instrumentace a progresivní tendence spolu mnohdy přinášejí obtížně čitelnou strukturu skladeb a následně zúžení posluchačského spektra na poměrně úzkou skupinu, která si dá tu námahu prokousat se k podstatě věci, případně disponuje patřičnou hudební průpravou.

PATRIARCHA přistupují k death metalové progresi z opačné strany, nemají nutkání předvádět náročné gymnastické cviky a spokojí se s citlivým propojením technicky skvěle zvládnuté instrumentace s důrazem na náladovostí a atmosféry skladeb – v tomto směru mě napadá patent à la starší alba OPETH, což prosím berte jako velmi zhruba vyřčené přiblížení. PATRIARCHA toho mají se švédskou ikonou reálně společného velmi málo, styčný bod vidím pouze v onom náladotvorném nasměrování „Tumulus“. Nacházíme se ve velmi specifickém světě melancholických barev v nepřeberném spektru odstínů. Album plyne v jakémsi mlžném oparu a kromě dílčích rychlých pasáží v jednotlivých skladbách se do razantních výpadů ve větší míře nepouští.  Plný prostor sugestivní atmosféře otevírají střední a především pomalá tempa, zde se naplno projevuje potenciál kapely vtáhnout posluchačův sluch doprostřed svého světa a nechat jej nerušeně naslouchat.

Názvy skladeb tomu neodpovídají, ale „Tumulus“ hází bobek na angličtinu a je komplet celé opatřeno lyrikou ve slovenštině, a to je nutné vyzdvihnout, do struktury skladeb přesně a bezchybně zapadající. Musel jsem si sice chvíli na brutální vokál zvyknout, než jsem textům porozuměl, ale netrvalo to příliš dlouho. Slovenské texty jsou rozhodně lepší volbou, nechává skladby rozkvést do dalšího významového rozměru, který by mi bez rozklíčování angličtiny jinak unikl. „Tumulus“ mi rovněž sedí zvukově, zvuk je parádně hutný a přitom nezašlapává bohatou emoční rovinu alba. „Tumulus“ si zachovává dostatečnou death metalovou razanci, ta ale nedrtí ani nezabíjí, spíše funguje jako spolehlivý katalyzátor dalších neméně podstatných elementů. Výsledkem je silné, na atmosféru a nálady bohaté album, které kráčí poměrně svébytnou cestou a stejně tak zvládá být vstřícné k posluchači. Spojit tyto dva přístupy v jeden není snadná věc a už vůbec ne s takovou elegancí, jaké jsem svědkem na „Tumulus“ – přesně v duchu tom, že akademik neprská a posluchač je v plné míře spokojen.

„Tumulus“ je bez debat skvělý debut a já nejsem schopen byť jen zčásti odhadnout, kam se PATRIARCHA budou ubírat dál, byť jsem dosti zvědav, protože „Tumulus“ je skvělý start hotové kapely, která už rozhodně nehledá sama sebe. Kvalitativní laťka je nastavena, a není vůbec nízko. Jsem spokojen, co spokojen, spokojen můžu být například s výší platu a výsledky potomstva ve škole, jsem potěšen, obohacen a zcela upřímně se těším na pokračování!!!

Medyed

patriarchaband.com

facebook.com/PatriarchaOfficial/

patriarcha.bandcamp.com/