Recenze: PATHFINDERS – Ares Vallis /2021/ Music-Records

V pravidelných cyklech ke mně doputuje přesně takovýto druh alb – technicky parádní, zvukově špička, energie cáká všude kolem, potud vše v cajku. Další sled věcí vezdejších se pak v mnohém různí – paráda přetrvává, toť podstatně méně častá varianta z říše snů. Možnost číslo dvě – postupně dochází šťáva, nicméně celkový výsledek je stále více než dobrý. Možnost číslo tři – technika a zvuk zůstaly osamoceny jako voják v poli a důvod, pro který absolvovat více poslechů, jaksi schází.

„Ares Vallis“, debutové album francouzských PATHFINDERS, evidentně nedopadlo nejhůře. Kluci umí velmi dobře hrát, o své muzice mají konkrétní představu a jasně ví, co chtějí provozovat. Úvod alba po první půli disponuje solidní silou a působí velmi přesvědčivě. Ocenit je nutno rovněž sympatickou snahu o vlastní stylovost, jakkoli to je dnešní metalové moderně náročný úkol – neznít jako uniformní zástup tisíců dalších. Rozkročit se mezi groove metalem, technickou metalcorovou instrumentací a melodikou ve stylu novodobých IN FLAMES není vůbec marný přístup. PATHFINDERS svůj debut odstartovali jako mezikontinentální balistickou střelu, „Impostors“ to seká hlava nehlava, o tom žádná. Jen mám trochu obavu, jak dlouho to klukům vydrží nebo jinak formulováno – co přinejmenším stejně zajímavého z nich ještě zvládne vypadnout. S „Damned Earth“ citelně přibývá melodiky a klasičtější kompozice, zdařilé melodie mají poměrně silné „hitové“ ambice, melodický riff v refrénu musím objektivně vypíchnout jako jeden z nejlepších, který je na „Ares Vallis“ k zachycení, technika s melodikou v přitažlivé formě, jestli budeme pokračovat tímto směrem, budu možná i hodný...každopádně nepředbíhejme. „Evolution“ aneb zmetalcorovatění IN FLAMES v přímém přenosu??? Málem k tomu došlo, nicméně skladba přehnaně nekopíruje, jasně stručně se špetkou techniky servíruje solidní melodický průplesk. „Precious Star“ konečně zvolňuje a přenechává více prostoru emocím, není tak třeskutě sevřená do sebe, klidně bych se přimlouval za více těchto poloh, díky nim by album dostalo v kontrastu se sekanými riffy další zajímavý rozměr.  „Explode Inside“ – vypadá to ze začátku jako takový nesourodý mix, ale uprostřed alba se nakonec ukrývá jeho vrchol, pět minut nakoncentrované a překvapivě nápadité energie. Melancholicky naléhavá „The Light“ dává opět na chvíli vyniknout odlišným náladám, z pomalého tempa pozvolna graduje směrem k naléhavému závěru. To byla polovina skladeb...a kamže se poděla ta druhá polovina, můžete se ptát...nikam nezmizela, ovšem zde dostávám mezi druhé dvě možnosti, nelze hovořit o vyloženě výplňovém materiálu, technicky je všech dvanáct skladeb zvládnuto skvěle, ale mám pocit jako ratlík na návsi, který se motá dokolečka na svým ocáskem. Směrem k závěru alba čím dál více postrádám výraznější nosné nápady a tím více jsou patrné technické vzorce a (byť výborně) naučené šablony. Absolvovat téměř hodinu hracího času „Ares Vallis“ mi už začíná činit drobné obtíže s koncentrací.

Jak už jsem nakousl na začátku, „Ares Vallis“ není vůbec špatné album, byť neskáču radostí ke stropu. PATHFINDERS mají vcelku dobře nakročeno a je jen na nich, zda jim nadšení vydrží a najdou v sobě mnohem výraznější otisk vlastní svébytnosti, který ve větší míře promítnou do své muziky. Ale jo, nakonec jsem hodný...

Medyed

facebook.com/pathfinders.the.band/

instagram.com/pathfinders_official/