Recenze: PANYCHIDA – Gabreta Aeterna /2020/ Folter Records

„Krajina jeví se nám takovou, jakými jsme sami, a shledáváme v ní to, co do ní odjinud jsme přinesli…“  

Šumava – překrásný kout republiky, a rovněž i moje srdeční záležitost. Šumava je základní myšlenkou a jednotícím konceptem „Gabreta Aeterna“, přesněji řečeno stará Šumava se svými příběhy drsného života jejích obyvatel, jakož i tajuplné příběhy se starou Šumavou neodmyslitelně spojené. Vypravěčský styl kapely dodává příběhům z dob již dávno minulých onen potřebný a přitažlivý šum mezi řádky, drama a silný emotivní náboj. Melodický black metal, případně si můžete dosadit další škatulku (celkem vzato je to jen a pouze technická záležitost, na výsledku nic neměnící), PANYCHIDA obohacují výrazným otiskem klasického heavy metalu, heavy melodika skladbám propůjčuje nevtíravou chytlavost, která má na míle daleko k byť náznaku laciné upachtěnosti, propojení funguje na výbornou a náležitě kapele rozšiřuje tvůrčí manévrovací prostor. Rovnocenný souboj černých severských riffových vichřic s leskem heavymetalové zbroje bez vítěze na plzeňský způsob sedí k vypravěčské tváři “Gabreta Aeterna“ jako ohoz spíchlý přesně na míru, nic nikde rušivě netrčí, všechny výrazové složky spolu bez zadrhnutí spolupracují v různém vzájemném poměru, odlišném skladbu od skladby.

Recitované intro „Krajina / Die Landschaft“ bleskem přechází ve smršť severského střihu „Bílý Samum“. Vokál se drží spíše recitativní roviny, nezabíhá do vypjatého skřehotání ani do murmurových hloubek. Do vyprávěcího konceptu se takto pojatý vokál přesně hodí, skladba jako celek uhání jako sněhová bouře na Knížecích pláních. „Nikoho Pán, Nikoho Sluha“ se jasně přiklání k heavy riffování a melodice za náhlých kulometných výpadech na sever. Velice funkční a barvitá symbióza se k vypravěčskému charakteru alba perfektně hodí, stejně jako poměrně členitá struktura propletená kytarovou melodikou. Hrůzyplná atmosféra kolem chytlavého motivu v  „Černou Nocí Míhá se Černý Stín“ dostává majestátní rozměr, skladba nádherně duní a mrazivě vypráví děsivý příběh o bytostech nelidských v lesích přebývajících. Silná melodie zdůrazněná mocným čistým vokálem -  „Trampus – o samotě a smrti v odlehlých končinách“ si hraje s melodikou, kdy tu a tam v pravidelných intervalech vytryskne horký pramen rychlých temp. Duch vypravěčství pozdních BATHORY dostává nové, svébytné vyjádření. Začínám být polapen, zpracován a náležitě promasírován. Opojen kouzlem soukromého světa „Gabreta Aeterna“, začínám rozumět jeho zákonitostem a kochat se jeho krásami. „Abele“ odstartuje uchvacujícím riffem, přesah k metalové klasice propůjčuje „Abele“ strhující náboj, podtržený stále přítomným černým odérem a skvělou instrumentací. „Bludné Ohně Na Stráních Hirschensteinsckých“, sic v podstatě temný předěl, ale působivosti má na rozdávání, funguje jako silná předehra k „Odkouzlení Hvozdu Hercynského“. Pomalu se rozjíždějící pecka, kytary kouzlí famózní melodické figury, poté se rozjíždí střední tempo a sekaný riff, vzápětí skladba na mžik zrychluje a láme se zpět do náladotvorné melancholie, aby se opět vrátila k mrazivé rychlosti – organické skloubení toho nejlepšího, čím disponuje metalová melodika a temnota. Temná „Todesmarsch“ čpí po smrti, po temných událostech, co se po věky v šumavských hvozdech udály, krajina jako němý svědek vydává chmurné svědectví. „Válečná běsnění připravující krajinu šumavskou o své syny a uvádějící v svár místní lid“ – název sám by stačil, války neblaze a krutě dopadaly i na Šumavu a mnoho obyvatel padlo a zanechalo své životy a našlo svůj hrob v cizí půdě daleko od domova. Skladba má ukrutnou sílu, ta hrůza a zmar je z „Válečného běsnění…“ na míle daleko cítit. „Totenbretter“ jako závěrečné dějství příběhu staré Šumavy pamatuje na neopomenutelný aspekt Šumavě vlastní – soužití německého a českého obyvatelstva po dlouhé časy v míru a pokoji, mám na mysli úvodní recitativ v němčině. Skladba samotná je spíše o těžkém a drsném životě na Šumavě, která nedala lidem nic zadarmo a vše bylo potem, dřinou, krví a mnohdy smrtí vykoupeno. Silná atmosféra „Tottenbretter“ (umrlčí prkna) věrně vystihuje okamžik skonu, odchod ze světa. Temná melodika a již zmíněná síla atmosféry nedovolí odtrhnout pozornost až do posledního taktu.

„Gabreta Aeterna“ není žádný šedý black metalový průměr. Slyším poutavý, pestrý a originální příběh, na kterém budu objevovat prozatím neslyšená zákoutí ještě nějaký čas. Jenže to byste se recenze dočkali až někdy na Svatýho Jakabuši. Slyšel jsem, nadšen jsem, napsal jsem, a tady to máte!!!

Medyed

bandzone.cz/panychida
facebook.com/panychida
panychida.com
panychida.bandcamp.com