Recenze: PANDEMIC – Crooked Mirror /2022/ Awakening Records
Ne, tohle
není dobová nahrávka z roku 1987 z jihu Spojených států, opravdu ne. Tohle album je z loňska a spíchla ho parta z Krakova, říkající si PANDEMIC. Na tu retro notu dosti brnká zvuk, příznačný pro přelom osmé a deváté dekády minulého století. „Crooked Mirror“ se drží stylového výrazu i vizuálně, obal ctí zvyklosti žánru a nepokouší se o těžké umění. A ruku na srdce – kreslené, respektive malované obaly desek mají stále neopakovatelné kouzlo, to mi nikdo nevymluví. Mluvím teď jako pamětník, no a co? Pamětník těchto pro mě skvostných metalových časů jsem, tak mi dopřejte pravidelně se vyráchat v thrash metalovém rybníčku, má to na mě terapeutické až omlazující účinky.
Tu Ameriku nezmiňuji v úvodu náhodou, PANDEMIC mají takový sympaticky americký nátisk z druhé poloviny osmdesátek. Pokud vám tenhle styl už připadá jako hodně pokročilá archeologie, pravděpodobně si nudou ukoušete končetinu. Ano, takto mimo jiné vypadal thrash metal, když jsem já osobně začal metalový rozum bráti. A kdyže to bylo? Dávno, pradávno, na sklonku vlády srpu a kladiva v našich končinách. Co se ale musí PANDEMIC nechat, je značná pestrost výrazu. PANDEMIC nejsou takový ten urputný a nemilosrdný nátěr, v jejich muzice je zřetelně slyšet vliv klasického heavy metalu, speed metalových desek osmdesátých let a nakonec i evropské školy thrash metalu.
Akustické intro „Genesis of the Crooked Mirror“ by ukazovalo na variabilnější formu à la METALLICA, po řádném rozjetí „Caged – Estranged“ bych to viděl na syrovější metalový lomoz s epičtějším záběrem. Následuje vichřice „Gambler's Fortune“, svým pádivým tempem a stylem vokálu se blíží výrazu německých pivomilů TANKARD, ale opravdu jen blíží. Mocným groovem vybavená „The Juggernaut“ mi připomene další jméno, které mi PANDEMIC lehce evokují, a to OVERKILL. Teď to vypadá, že PANDEMIC si tak akorát složili vlastní puzzle z toho, co vyposlechli jinde. Zčásti to tak nepochybně bude, ale „Crooked Mirror“ je všechno jiné, než bezskrupulózní kopírovačka. Nemám nic proti inspiraci muzikou, na které jsem vyrostl, musím do ní vložit něco svého, jistý a podstatný díl přidané hodnoty. Dvě syrové šlehy za sebou „Necessary Insanity“ a „Destined For The Gutter“ jsou přes svou neučesanost velmi muzikální a nápadité. Během prvního zběžného poslechu jsem to nezachytil, je prostě potřeba se zaposlouchat. „Destined For The Gutter“ navíc postupně roste do košatější formy, což nechá PANDEMIC vyniknout jako šikovné skladatele s patřičným citem pro atmosféru a gradaci skladby. „Exorcism of the Exorcist“ chytá pod krkem okamžitě. Cval se střídá s rychlými výpady a energií nabitými sóly – prostě old school se vším všudy. „Ignorance Is Bliss“ nasává více heavy prvků – oblečme se do kůže, nábojové pásy nasadit, přeleštit cvoky a pyramidy, tohle je opět autenticita starých metalových časů! Závěrečný orkán „Fog Of Birkenau“ završuje jízdu, kterou jsem zpočátku trestuhodně podcenil. Ze žánrového průměru se vyklubalo velmi solidní starosvětské album. PANDEMIC vzali inspiraci starými metalovými bardy za ten nejlepší konec. Mají nezbytný zápal pro muziku a skvěle vystihli původního ducha thrash metalu, já jsem zcela spokojen!
Medyed
Komentáře