Recenze: PAČESS – Poupě /2021/ Slovak Metal Army
„Zoigl“ ještě vcelku voní novotou a diskografie 
PAČESS je bohatší o další položku. Že to bude další výprava do tajů, radostí a strastí umění vaření piva, je více než pravděpodobné. Název sám možná těm, kteří se historii vaření piva zas tolik do hloubky nevěnují, bude název připadat hodně „zahradnicky“, ovšem tak tomu není. František Ondřej Poupě, významné historické jméno, byl zakladatelem českého odborného pivovarnictví. Téma chutné a věčné, brilantně textově zpracované, pokračuje s nenucenou noblesou sobě vlastní. Vypravěčská alba jsou od let pubertálních mojí slabostí a o to více jsem pln očekávání, jak dopadne další pivní exkurze.
„Poupě“ jako téma a koncept alba (život a dílo sládkovo, když už používám knižní výrazivo) je, jak jsem neskromně doufal, pojato se vší seriózností a citem pro atmosféru. „Zoigl“, jakkoliv jsem jej do závratných výšin vynášel, má neméně zdatného následovníka. „Poupě“ dokáže chytit již při prvním poslechu, přitom to není žádná prvoplánová rychlokvaška, ty hromské zážitky neobyčejné následují posléze, vylézaje pozvolna a na zajímavé maličkosti se vyplatí trocha trpělivosti, hned a hrc prc rychle je nelze v plné míře postřehnout a už vůbec ne absorbovat v rámci celku. Každá ze skladeb je specifickým příběhem textově i instrumentálně, všechny však k sobě bez škobrtnutí pasují a tvoří symbiózu jednoho dějového rámce životního příběhu páně sládka. Mysteriózní opar atmosférického black metalu pak plní úlohu (nezastupitelného a pekelně silného) náladotvorného prostředku, neomezujícího se pouze na poměrně úzkou žánrovou výseč, klávesový podklad brousí pro inspiraci napříč žánry („hammondkovské“ harmonie v „Jako most k lidem“ a „Jménem Lilie“ jsou naprosto úchvatné!!!). Plouživá melancholie a pomalejší tempo albu bezvadně sedne, nezůstává však pouze u jedné formy, i když v této poloze dochází k těm možná nejsilnějším momentům vůbec. Pojetím dravější skladby „Sommelier“, „Reinheitsgebot“ a závěrečná „Až listy zrudnou“ (původně z alba „Monte Liliorum“) krom vhodného zpestření album netříští na relativně klidnější a divočejší část, poutavý příběh spontánně ubíhá a vtahuje posluchače do středu děje a vlastní představivost funguje jako promítačka, vnitřní zrak je potom projekčním plátnem, přetvářející hudbu v pohyblivé obrázky.
S narůstajícími poslechy s potěšením zjišťuji, jak barevné a pestré album „Poupě“ nakonec je. Je prakticky nemožné pobrat uchem pestrost nálad během krátkého času a zhola nemožné to je „konzumním“ způsobem, protože pak zůstává spousta silných momentů spolehlivě skryta. „Poupě“ jako vypravěčské album prostě a jednoduše předpokládá soustředěnější poslech, byť řada trumfů se vynoří prakticky okamžitě. Silná melodika, prostá ovšem laciné chytlavosti na první pokus, má onu sílu probudit vášeň průzkumníka ponořit se do větší hloubky a pídit se po věcech zpočátku nepostřehnutých. Za velmi povedenými riffy, kytarovou melodikou a excelentními texty se toho ještě velmi mnoho skrývá, dá se tomu říkat různě - atmosféra, podprahové vibrace, duše skladby...a toto všechno postupně rozkvétá do krásy, přesně jako to „Poupě“.
Medyed
Komentáře