Recenze: OZZY OSBOURNE - Patient Number 9 /2022/ Epic Records

Ozzyho sólová tvorba je pro mě osobní záležitost. Nečekejte proto, že tyto řádky budou stopro objektivní - nebudou a ani být nemůžou. Ozzy mě provedl dospíváním (konkrétně album „no More Tears“), a počínaje rokem 1991 jeho alba patří k těm řekněme V.I.P. vedle desek IRON MAIDEN, JUDAS PRIEST, SAXON a MOTÖRHEAD jako spolutvůrci mého náhledu na metalovou muziku jako celku. Přechozí album „Ordinary Man“ přes rozporuplné reakce, od těch nadšených po ty zcela tristní, mě v žádném případě nezklamalo a ujistilo mě v tom smyslu, že Ozzy slabá alba netočí. V jeho diskografii jsou pouze alba mému srdci více nebo méně blízká. Jelikož jsem na Ozzyho vlnu naskočil až v éře se Zakkem Wyldem, logicky se mezi ty největší srdcovky řadí desky právě z tohoto období. Až o pár let později jsem vášní zahořel pro první čtveřici počínaje „Blizzard Of Ozz“ a konče „The Ultimate Sin“.

I tak jsem byl trochu nahlodán, zdali přehlídka hvězdných hostů nebude jen marketingovým tahem, který má za účel zaplácnout kreativní ústup z dobytých pozic. To trvalo pouze do momentu, kdy se mi album rozeznělo v uších. „Patient Number 9“ nejenže překonává předchozí desku , ale je objektivně lepší než komplet všechna alba, vydaná po famózním „Ozzmosis“! Třeba jako skalní a tudíž nekritický fanoušek krutě přeháním a nechávám se unášet endorfiny více, než mívám normálně ve zvyku, nicméně jsem albu dal myslím dost času na to, aby ten prvotní nával nadšení stihl lehce opadnout a já tady nepáchal akorát extatické výkřiky. Každý z hostů, nebo lépe řečeno muzikantů, podílejících se na „Patient Number 9“, vtiskl do skladeb svůj osobitý výraz. Ať už se jedná o Jeffa Becka, Erica Claptona, Tonyho Iommiho nebo nepostradatelného bratra ve zbrani Zakka Wyldea (těm, které jsem nezmínil, se upřímně omlouvám, hvězdných účastníků je zde mnohem více), rovněž (nejen) díky nim zní „Patient Number 9“ až neskutečně skvěle a silně ve všech ohledech.

Široké spektrum výrazových poloh od syrovosti BLACK SABBATH, přes písničkovou lehkost Ozzyho rané tvorby po dnes již legendární balady, nesoucí nezpochybnitelnou obchodní značku. Je zde vše, čím Ozzy byl a stále je, spojené do pestrého a velmi svěžího celku.  Přesto, že „Patient Number 9“ skvěle funguje od prvního poslechu, to pravé obžerství nastupuje až po jeho neodfláknutém naposlouchání. „Patient Number 9“ je přes výrazně zastoupenou baladickou rovinu poměrně tvrdá a zároveň i temná deska, držící pevně pohromadě a kvalitativně nekulhající mezi několika silnými hity a chudším zbytkem. Na chudší zbytek tak nějak není prostor, dosti dlouhá stopáž - 61 minut - se ani tak dlouhá nezdá a příjemně ubíhá a pak kde se vzal, tu se vzal závěr desky. To nutkání si ji pustit okamžitě znovu je neklamným znamením, že se tady něco sakra povedlo. Pokud by „Patient Number 9“ měla být poslední Ozzyho deska, je to derniéra ve velkém stylu. Ale jelikož to dle posledních informací na poslední album nevypadá, těším se těším na další muziku!!!

Medyed

ozzy.com/

facebook.com/ozzyosbourne/

Spotify - Ozzy Osbourne