Recenze: OVERKILL – Scorched /2023/ Nuclear Blast
Po tak nějak
rozkolísaném období druhé poloviny devadesátek má tvorba thrash metalové ikony OVERKILL vzestupnou tendenci nehledě na to, že jsem groove příměs v jejich stylu vůbec nemusel. Slinu chytám až s „Immortalis“ roku 2007 a definitivně mám z OVERKILL setrvalou radost od následujícího „Ironbound“. Od této desky je pro mě úplně jedno, po které z následujících desek sáhnu, jsou kvalitou naprosto vyrovnané. Korunu všemu nasazuje „The Wings Of War“, kterou mám od novodobých OVERKILL suverénně nejradši, obsahuje totiž totální megašlehu „Welcome To The Garden State“. Od „Scorched“ jsem proto zcela neskromně nečekal nic menšího, než se vyrovnat deskám za posledních čtrnáct let…fakt nejsem troškař.
Ale jo!!! Můžu si v klídku hodit kopyta na stůl, tohle je zase to, co působí návykové vyplavení adrenalinu do krve. Šedesátníci v duší puberťáků Blitz, D.D. Verni jsou prostě mladí od nátury a ne podle data narození v občance. Nejpozději od třetí skladby „The Surgeon“, zarámované do masakr riffů to se mnou hází, jako bych byl zavřený v bubnu automatické pračky. Úvodní trojka je vůbec plná energie a zdravé nasranosti, OVERKILL vůbec nezní jako veteránská kapela. Vichřice, která se hnedle po startu alba strhla, je přesně to, co od OVERKILL očekávám a neskromnost není vůbec nemístná. „Twist Of The Wick“ totiž zařazuje ještě vyšší otáčky, kytary řežou, Blitz vřeští jak postřelená svině a koňská dávka energie stříká na všechny směry. Pomalu se začínám obávat, jak dlouho ten nápor vydrží, start je to z říše metalových snů. Dusající „Wicked Place“ přidává temnější nálady a další porci nápaditých melodií zabalených do nabroušených riffů. Úchvatná gradace skladby a výbušné sólování drží mé zatím lehké obavy o závěr alba bezpečně na uzdě. „Won´t Be Comin´Back“ s nádechem klasického metalu nepolevuje na intenzitě, OVERKILL to do mě zatím perou řádně pod tlakem a já si vrním slastí stejně jako v dobách, kdy jsem oblboval holky svými rádoby odbornými přednáškami o metalu. Nevěřím tomu, že to byť jednu z nich zajímalo. Masivní zvuková stěna, střídající se s náladovějšími pasážemi s úchvatnou polohou Blitzova zpěvu vynáší do výšin „Fever“, další z parádních momentů „Scorched“. Tohle se musí slyšet, OVERKILL jsou roku 2023 v parádní skladatelské formě a já na to zírám s hubou dokořán – podotýkám, že jsme u skladby číslo 7 z deseti. To znamená jediné – tohle album už nebude průser i kdyby sami OVERKILL sebevíc chtěli. „Harder They Fall“ představuje standard OVERKILL, dusavé tempo a šťavnaté riffy a střídání temp. Zpočátku mi tahle věc moc nevoněla, pomalu se to ale lepší. „Harder They Fall“ chce více vstřebat, je poměrně dost členitá a vjemů je hodně. „Know Her Name“ a závěrečná skočná (nebo spíše poskakující) „Bag O´Bones“ míří do cíle s hrdě vztyčenou hlavou. To, že mě nezasáhly mezi kukadla tak rychle jako předchozí sedmičlenný peloton neznamená, že jsou v porovnání se zbytkem skladeb výrazně horší. Jen si na ně budu ještě nějaký čas zvykat. Stejně tak jsem přesvědčen, že i „Scorched“ bude ještě postupně vykvétat a zrát do krásy.
„Scorched“ vyšlo ve stejný den jako „72 Seasons“ od METALLICy. Nechci tady rozvíjet nějaké kraviny na téma znamení a další chujoviny. Jen chci říct: „To máme letos pěkný duben“.
Medyed
facebook.com/OverkillWreckingCrew/
instagram.com/overkillofficial/
Komentáře