Recenze: OSIRIS - Meanders A Soul /2021/ Satanath Records
Kapel inspirovaných
starým Egyptem jsem zaznamenal hnedle několik, ovšem aby některá z nich byla „domácí“ a řekněme u zdroje, k tomu nedošlo ani v jednom případě. Až teď…ne, nekoukal jsem špatně, OSIRIS mají jako domovskou základnu uveden Egypt. Na pohled zajímavá kombinace témat a symfonického black metalu (co ještě je co už není black metal by vydalo na dlouhý elaborát), na poslech dynamický a razantní nášup se solidní působivou atmosférou opatřený špičkovým zvukem, po technické stránce nemám co vytknout a v čem se šťourat. Že by se OSIRIS chtěli svézt na trendové vlně, to už taky neplatí přes dvacet let, symfonický black metal jako stravitelnější a přístupnější forma black metalu už dávno není středem pozornosti, takže se mohu obejít bez mnoha předsudků.
OSIRIS vycházejí z podoby stylu, v jaké se nacházel na přelomu milénia s příměsí death metalových vlivů (především charakter některých riffů a zahuštěný zvuk. U OSIRIS ovšem převládá temná náladotvornost po britském způsobu, sympatickým na nich budiž shledáno neopičení se a cesta spíše syrovější cestou. OSIRIS tolik neujíždějí na symfonických prvcích, kytary se nekompromisně drží své dominance ve vyváženém poměru k řekněme lehčím pasážím. OSIRIS nejsou přístupnější postupy cizí, nakládají s nimi však s respektu hodným citem a nenechali se jimi strhnout do té míry, aby z alba vytvořili podbízivou sladkost. „Meanders A Soul“ je každopádně zvukově špičkově zvládnuté album na profesionální úrovni a z technického pohledu mu neschází vůbec nic. Zvuk je křišťálově průzračný, že je slyšet i cinknutí špendlíku o zem, stále je dostatečně přirozený, dost daleko od digitální sterility. Co OSIRIS oceňuji především jsou svěží nápady, které poměrně ohranou a notoricky známou šablonu činí bez problémů poslouchatelnou bez pachuti vyčpělosti a okaté inspirace slavnými alby. Stopy kupříkladu „Cruelty and The Beast“, případně „Puritanical Euphoric Misanthropia“ lze na „Meanders A Soul“ nalézt bez větších obtíží, nejedná se však o strategii na jistotu přebraných tvůrčích matric, ale pouze o jakousi stylovou příbuznost, kdy mě to nijak netahá za uši a už vůbec aby mě styl OSIRIS nějak iritoval. Ba naopak, líbí se mi muzikantská šikovnost OSIRIS - lehce mohli sklouznout do bažiny vlezlých a fádních klišé a zařadit se mezi stovky nevýrazných a bezejmenných, nicméně tohle album leze bezvadně do uší i po větším množství poslechů, což jsem věru nečekal.
Navzdory tomu, že OSIRIS nepřiházej s ničím prudce originálním a už vůbec ne revolučním, ale tohle album mě vcelku chytilo pod krkem. Zachovává si základní hrubost a neurvalost, které bývají často melodikou a symfonickými výlety mimo temné území zadupány do prachu. Cesta to není vůbec marná a nebyl bych proti, aby OSIRIS ještě trochu přidali na důrazu a zesílili emotivní rovinu. Pak by melodika prostoupená skrz na skrz jejich muzikou doslova trhala dlažební kostky a zbavovala okna skel. Nepřekvapili mě formou, ale silou a nápaditostí obsahu. Zdá se, že tam, kde na první letmý pohled už není kde brát a bylo vyžráno vše co šlo, lze stále najít dost na to, aby z toho šlo dát dohromady nadprůměrné a kvalitativně vyrovnané album. OSIRIS se to evidentně podařilo.
Medyed
facebook.com/OsirisEgyptianMetal
Komentáře