Recenze: ORDEN OGAN – The Order Of Fear /2024/ Reigning Phoenix Music

ORDEN OGAN jsem považoval za jednu kapelu z mnoha a příliš pozornosti jsem jim nevěnoval, než jsem v podstatě náhodou vyposlechl album „Gunmen“. Následující „The Final Days“ už působilo jako sázka jistotu a spolehlivá ukázka poctivého melodického řemesla. ORDEN OGAN sice možná stojí tak trochu ve stínu nejvěhlasnějších jmen melodické scény, to ale automaticky neznamená, že by byli první liga v kategorii B. Minimálně od zmíněných „pistolníků“ je za béčko rozhodně nepovažuji a dost možná jím nebyli ani předtím. Je to především otázka osobního vkusu a nastavení uší na konkrétní styl, mě prostě starší desky ORDEN OGAN tolik neberou.

„The Order Of Fear“ je v rámci žánru těžká váha, a to bez přehánění. Disponuje vším, co je k tomuto statusu nezbytné – osobitým stylem, silnými nápady, svébytnou atmosférou a potřebnou porcí energie. Přitom se ani nehodou nejedná o žádný výrazný posun, ORDEN OGAN jsou v zásadě stále stejní. I tak mám ale pocit, že poslouchám jiné album, než předchozí „Final Days“. Aranže a výsledná atmosféra dokáží se skladbami udělat psí kusy a to v případě „The Order Of Fear“ platí takřka stoprocentně. Z alba příjemně sálá oheň starých speed metalových alb, vkusně a nenásilně doplněný o současný power metalový feeling. Zatímco „Final Days“ bylo vzdušné a písničkové při zachování kousavosti a dostatečné tvrdosti, „The Order Of Fear“ má klasičtější fazónu v bombastickém kabátě, který mi – světe div se – vůbec nevadí. Nespornou a rozhodně ne jedinou předností „The Order Of Fear“ je různorodost skladeb a šikovné střídání nálad. Kapela dokáže tlačit na pilu, aby vzápětí zvolnila a pročistila atmosféru. Moment překvapení funguje na výbornou, přitom neposlouchám nic, co bych v mnoha podobách neslyšel už léta předtím a přemáhalo mě zívání. Chvíli jsem si lámal hlavu, čím je to způsobeno. Důvod je naprosto triviální – kompoziční šikovnost a cit pro výstavbu skladeb. Zbytek dotahují do úspěšného konce velmi povedené a nepřehnané aranže. „The Order Of Fear“ výborně graduje a častého neduhu v podobě dojedu na výhaz z kopce se obloukem vyhýbá. Závěr alba je naopak bombastický a do označení strhující nemá daleko.

Ze současné formy power metalu nejsem úplně nadšen, což jsem řekl už vícekrát. Tohle stylové hřiště je přeplněné a občas generické až hrůza. „The Order Of Fear“ nese všechny atributy, pro které jedna skupina posluchačů tento styl miluje a ta druhá si z něj dělá srandu. Nejde však opomenout jeden významný rozdíl. „The Order Of Fear“ je dost nad věcí a má natolik silný osobitý otisk, že jej nejde bez mrknutí šoupnout mezi šeď žánrového průměru. Když už nechcete z jakéhokoliv důvodu investovat čas a energii do poslechu celého alba, pusťte si úvodní „Kings Of The Underworld“ a závěrečnou epickou hymnu „The Long Darkness“ – dost možná pak budete mít o poznání větší chuť a zvědavost prozkoumat zbytek.

Medyed

ordenogan.de/

facebook.com/ORDENOGAN/

instagram.com/ordenoganofficial/