Recenze: ORDEN OGAN – Final Days /2021/ AFM Records
ORDEN OGAN si za svou kariéru vybud
ovali pevnou a solidní pozici na scéně a zcela právem poutají pozornost vydáním nových alb. Já se k nim dostal poměrně pozdě, a sice v souvislosti s předchozím albem „Gunmen“ (2017) a byl jsem zvědav velmi, kterak se jim podaří udržet laťku kvality, kterou toto album nahodilo. Ta byla již povážlivě vysoko a kapela na sebe připravila ne zrovna snadnou výzvu. „Gunmen“ bylo stylizováno do období divokého západu a jisté jednotící pojítko se nachází i na aktuálním „Final Days“. Tematika sci-fi, případně přetechnizované, technologiemi přesycené společnosti zdá se již zcela blízké budoucnosti je téma vděčné a vpravdě aktuální, mnohé naplňuje radostným očekáváním, že si sami už sami nevytřou část mezi zády a končetinami a stromečky všechno udělají za ně a bude všechno happy prozářené sluníčkem...vývoj událostí tomu bohužel neodpovídá a vypadá to spíš na kolektivní úpadkovou demenci...no, nechme trudomyslnosti a jukněme se radši na obsah alba...
Kdo jste s chutí slupli „Gunmen“, bude Vám jistě šmakovat i tahle porce. ORDEN OGAN mají za ty roky vypilovaný styl a vypracovaný poměrně osobitý styl, ve kterém jasně pokračují bez prudkých odboček. Hutný zvuk, přehledná struktura skladeb a zpěvná melodika jim v rámci již dosti přesyceného power metalovém subžánru poskytuje dost prostoru k samostatnému nadechnutí a udržení si podstatného kusu vlastní výjimečnosti včetně hlavního poznávacího znamení kapely – výrazných hitových refrénů. Hitovosti jsme si užili u předchozích alb, „Final Days“ není výjimkou. Na líbivost mám z podstaty alergii, neb mi to zavání honěním komerčního potenciálu, ale u ORDEN OGAN mi to nijak přehnaně nevadí, hitovost k nim neodmyslitelně patří a z postranních nízkých úmyslů je rozhodně nepodezírám. Ku prospěchu věci jednoznačně přispívá, že kapela nejede podle jedné šablony, neupadá do křečovitého tance Svatého Víta a netočí se dokola jednoho postupu. Ony silné refrény by k této domněnce mohly lehce svádět, ale to je k tomu tak všechno. Jsou příjemným jednotícím prvkem, v případech jiných hitmakerů to úplně neplatí, ale ORDEN OGAN na ně mají, nebojím se to říct, solidní patent. Dále, zapomenu-li na melodiku, skladby neztrácejí na švihu a obratnosti a k častému jevu, kdy album začíná směrem ke konci stopáže jaksi ztrácet šťávu, „Final Days“ naštěstí téměř nepostihl. V rámci stylu, který má dána poměrně jasná pravidla, není nikterak složité zabřednout do schematičnosti a motání se v kruhu. Nebudu kolem toho chodit jako pešek okolo – právě s tímhle jsem drobet dopředu počítal a připravoval jsem se na dojetí na volnoběh. Tedy netvrdím, že tam trocha vzduchových bublinek není, rozhodně to však není nic fatálního a předpokládám, že s postupem času si to sedne podstatně pevněji.
ORDEN OGAN skladatelská forma neopouští. Skalní fandy nemůže „Final Days“ absolutně zklamat, a mě jako externího pozorovatele nezklamalo rovněž. Obsahuje řadu naprosto skvělých momentů, pro které se vyplatí věnovat mu trochu té pozornosti a času. Bývám k power metalovým věcem často kritický - jestli je to blízkostí hlavní komunikační tepny, kterou ne vždy cíleně vyhledávám a nebo přemnožením kapel v tomhle stylu a s tím spojenou častou výrazovou uniformitou kapel, sám nevím. Na pozadí přibit sice nejsem, ale potěšen ano. Ato je o dost více, než jsem vůbec čekal.
Medyed
Komentáře