Recenze: OPETH – Last Will And Testament /2024/ Reigning Phoenix Music
Ne,
já to nemůžu mít jednoduchý. Že poslech tohoto alba nebude žádná odpolední čajová seance s cigárkem a kopýtky na stole, jsem jaksi dopředu očekával. Co naplat, můj boj a moje rozhodnutí, že se rád rochním v progresivních věcech všech typů a stupňů náročnosti. Zase se pak můžu těšit na vyrovnávací poslechové období v podobě syrových rubanic a že tentokrát bude syrové období delší, než obvykle bývá. „Last Will And Testament“ je totiž kláda neskutečná, pro běžného smrtelníka takřka neuchopitelná. O to víc se však tetelíme my, atypičtí exoti.
OPETH mám za tu spoustu let, kdy jsem se poprvé popasoval s „Blackwater Park“, poměrně zažité, tentokrát jsem pomyslný chrup lámal dosti dlouho s pocitem, že tentokrát to OPETH přeťápli na všech frontách. Album mi dlouho připadalo jako odtažité, k posluchači nepřívětivé bludiště, ve kterém se vyzná tak akorát kolega z branže a posluchače, který se bud muset touto vysokou akrobacií prokousávat, příliš neřeší. „Last Will And Testament“ je album, které je třeba nechat dlouho (a dlouho) působit, dokud zdánlivě neprostupná slupka nezačne pozvolna povolovat. Najednou začne všechen ten chaos a nesoulad dávat smysl. Ve chvíli, kdy mi v hlavě hlodá odhodlání album odložit se závěrem, že tentokrát jsem se s OPETH jednoduše nepotkal nebo se OPETH natolik vzdálili mým hranicím vnímání, že už je prostě nepobírám, deska začala odhalovat svoji genialitu a silnou magii.
Nemyslím si, že bychom měli co dočinění s návratem starých OPETH z období zmíněného megaopusu „Blackwater Park“. „Last Will And Testament“ je někde jinde, spíše slyším ozvěny všech dějství existence kapely včetně nadpozemské náladovky „Damnation“ a sedmdesátkově laděných pozdnějších alb. Starší tvorbu připomíná pouze využívání growlingu a celkově tvrdší zvuk, jinak si „Last Will And Testament“ žije vlastním životem, nutno říct že obtížněji uchopitelným, než tomu bylo kdy předtím. Neveselá nálada, spousta rytmických zvratů, zvuková pestrost a hudební dobrodružství, které mi dalo zabrat natolik, až jsem se nakonec kousl a trpělivě čekal, až se z hudebního dobrodružství stane dobrodružství posluchačské. Že se tak nakonec stalo, považuji za své dílčí a v celkovém kontextu nepodstatné vítězství vůle nad rozumem.
„Last Will And Testament“ posunulo OPETH opět dál, přičemž si v plné míře zachovávají své typické atributy. Přehlednost skladeb je tentokrát hozena na vedlejší kolej, což vůbec nepovažuji za chybné rozhodnutí, i když jsem zprvu nechápal a nerozuměl. Počáteční bloudění orientačního chodce (nazývat sám sebe běžcem by bylo hodně troufalé) je bohatě vynahrazeno komplexním, v klasickém art rocku zakořeněným zážitkem. Tohle album nemá ke genialitě daleko, „Blackwater Park“ je sice jen jeden, ale to jsou „Last Will And Testament“ a „Damnation“ taky.
Medyed
Komentáře