Recenze: OLDBLOOD – Arms To The Sky /2020/ Blood Blast Distribution

Britové OLDBLOOD jsou velice zajímavým úkazem, a to nejen na doom metalové scéně, doom metal v jejich podání není tak těsně svázán žánrovými konvencemi a potvrzuje otřepané a stále platné pořekadlo, když dva dělají totéž, není to totéž. Promíchání doom metalu s různými -post směry praktikuje řada kapel, akorát z toho téměř vždy vyleze něco jiného, popřípadě něco úplně odlišného. OLDBLOOD nejsou výjimkou, jejich syrový styl je poměrně brutální, ovšem stejně tak jako postupuje koroze a tlecí procesy v podobě něleštěné produkce, se tejnou silou se projevují silná až strhující atmosféra a emoce, které pronikají málem až k podvědomí, k zapomenutým traumatům a nechtěným odvráceným stránkám lidské povahy, které instinktivně zatlačujeme do pozadí. Emotivní rovina EP (čtyři skladby mají dohromady půlhodinu, takže se klíďo můžeme bavit o řadovém albu) má ukrutnou sílu, a mocný syrový zvuk ji ještě znásobuje. Zvukově album nemá daleko k rezavému zvuku death metalových alb švédské provenience, vokál se jim blíží rovněž. Přitom má „Arms To The Sky“ se death metalem společného velmi málo, podstata alba má mnohem blíže ke stoner rocku, syrovému hard rocku z počátku sedmdesátých let dle mustru BLACK SABBATH případně staré podobě doom metalu. Ty různé -post varianty lze do finální směsi počítat také, vše pokupě vytváří velmi drsnou a brutální strukturu, která působí poměrně značně osobitým dojmem.

„Arms To The Sky“ je s výrazem sladěno i tematicky – stačí kouknout na názvy skladeb a lze tušit, o čem to bude. „Nuclear Blues“ a „Los Alamos“ toho napovídají dosti – ano, je to o takové bombičce, co svítí velmi převelmi, až to člověku nedělá dobře, a nachází-li se moc blízko, nezbydou z něj ani boty. Jaderně výbušná tematika jako jednotná koncepce „Arms To The Sky“, to je na každý pád svým fatálním charakterem ideální linie pro takto drsně a nevesele pojatou muziku. „Kuebiko“ je úvod zbavující iluzí, po krátkém křehčím startu propukne peklo. Účinný jednoduchý riff, drtivě mohutný zvuk kytar a animální vokál ve valivém rytmu zatěžkaných bicích, jejichž pojetí odkazuje na rockovou klasiku let sedmdesátých – to je kombinace, na kterou si jsem schopen vytvořit rychlou závislost. Tohle je totální syrová rubanice s úžasným citem pro atmosféru, která v závěru smete vše kolem sebe, byť to v žándém případě není o rychlosti. „Nuclear Blues“ svádí k pocitu, že OLDBLOOD udělali cover BLACK SABBATH, ovšem tak tomu není. Postupně se skladba rozvine v apokalyptickou hydru, pomalu se sunoucí vpřed, aby posléze vybuchla jako death metalový vraždící stroj, vskutku nečekaný obrat. Z death metalového intermezza se nukleární blues opět stejnou cestou vrací zpět k houpavému „Sabbath“ rytmu, no je to síla vážení, co to budu více okecávat. Dále se pravděpodobně ocitáme v Los Alamos těsně po testu jedné z nukleárních prskavek. Okolní svět ještě žije v bláhovém sebeklamu, jak je atom neškodný a jaká je s radiací sranda, což již brzy pravda nebude a zjistili to oba vědci, kterým se to stalo záhy osudným.  „Los Alamos“ je ponurost sama, atmosféra je řádně hustá a svíravá zároveň. Těžký a mocný riff, zatěžkané tempo, lehčí ale o to depresivnější pasáže, výbuchy energie střídající se s melancholií, to vše je „Los Alamos“, síla a naléhavost v každém taktu. „Alone“ se zpočátku jeví jako křehké a náladové outro, jenže ouha…konec nebude žádné ejchuchu halali. Brzy se skladba převrátí do depresivní hlukové stěny, známé z předchozích skladeb, na povrch více proniká melodičtější kytara, na působivosti skladby se podílející více než velmi. „Alone“ je pravděpodobně na poslech nejtěžším kouskem a nejhůře se jí dostává na zub, nicméně když propukne znovu až téměř death metalová pasáž, tentokrát držící se pomalého tempa, jsem zachvácen a oválen v prachu cesty, ta síla, a nejen v tomto momentě, je maximální a závěr je naprosto drtivý.

OLDBLOOD tímto EP na každý pád překvapili, a nezůstává pouze u překvapení. „Arms To The Sky“ mě nejen že překvapilo, ale vcuclo, rozložilo na molekuly a to, co vypadlo na konci, vypadá jako já. Ale nejsem si jist, zda je to…

…Medyed