Recenze: NIGHTSTALKER - Dead Rock Commandos /2022/ Labyrinth of Thoughts records / The Lab records

NIGHTSTALKER mě po nějakém čase vrátili zpět k do sedmé dekády, tedy ke způsobu vyjádření, vycházejícího z BLACK SABBATH. NIGHSTALKER, jako střílení veteráni (jejich historie se píše od roku 1989), k základní inspiraci přistupují s respektem a především dostatečně kreativně, stejně tak bych je mohl s klidným svědomím zařadit po bok velkých jmen jako KYUSS nebo MONSTER MAGNET. Ve světě zatěžkaných riffů, psychedelie a veselých substancí jsou NIGHTSTALKER jako doma a aktuální album budiž úplně ideálním studijním materiálem pro tímto stylem nedotčené posluchače a pro ty zkušené to bude velmi lahodná chuťovka.

Od „Dead Rock Commandos“ jsem čekal spíše lehce zašpiněný rock´n´roll, případně nějaký ten glam nebo „sleaze“, už mi je kebule z těch kategorií kolem…místo toho slyším syrový, psychedelií šlehnutý hard rock s parádní atmosférou, vhodné zpestření a přerušení formule riff/sloka/refrén. Tohle album plyne, nikam se netlačí, těžký klid a pohoda za dunění těžkých kytar. NIGHTSTALKER kromě hard rocku notně nasáli americkou atmošku společně s bluesovou náladou, ač Řekům, velmi jim tahle fazóna padne, zní to velmi spontánně a nic mi v jejich muzice neshází a ani tam není nic navíc. Syrový a maximálně účelný přístup kapela za svou dlooouhou existenci do sebemenšího detailu a na výsledku je to slyšet. Specifická atmosféra, tomuto rockovému směru vlastní, je v podání NIGHTSTALKER vpravdě nakažlivá a deska začíná fungovat bleskurychle, jako bych kapelu znal léta letoucí a ne dva měsíce.

„Dead Rock Commandos“  je přes svou relativní zatěžkanost velmi vzdušné a posluchačsky vděčné album, valivé rytmy neuspávají a s přehledem drží posluchače ve stavu příjemného napětí a neustálého očekávání, kam  to celé bude pokračovat. NIGHTSTALKER by stačilo držet se syrového bluesrockového základu a bylo by to zcela v pořádku. „Dead Rock Commando“ je však mnohem pestřejší a barevnější, i když to tak úplně nevypadá a vlivy psychedelie, stopy grunge (což se samosebou nabízí, není k němu odsud zas tak daleko) a klasického rocku sedmdesátých let pak činí album mnohem zajímavější kolekcí. Je si však třeba na zřejmá specifika stylu a stejně tak i kapely zvyknout, zvláště když vás syrovější styly povětšinou míjí, pak vám při prvním setkání bude „Dead Rock Commando“ připadat jako neuspořádaný shluk deseti ušpiněných songů bez ladu a skladu, jedoucí v závěsu za sebou mající na háku nějakého chudáka posluchače. Jenže chyba a škoda tohle album odsunout stranou, je jasné že se nebude líbit všem, to ostatně alba tohoto druhu takto mají a jinak to už nebude. Když už z „Dead Rock Commandos“ nebudete tančit nadšením dupáka, můžete to brát jako košt „něčeho jiného“ v poměrně přístupné formě a zároveň ve skvělé kvalitě. Se mnou je to jiný příběh, já se v tomto pojetí vyloženě rochním a představuje pro mě oblíbený katalyzátor a alternativu k progresivním kotrmelcům, když už mě ta veškerá dokonalost začíná zmáhat. A právě a nejen proto je pro mě „Dead Rock Commandos“ vítaným společníkem.

Medyed

nightstalkerband.com/

facebook.com/nightstalkerband

Spotify - Nightstalker