Recenze: NIAKARA – Anunnaki /2024/ vlastní vydání

Byl jsem upřímně zvědav, s čím se Zdeněk Kub po odchodu z ARAKAINu vytasí. Průzkumný chroust jménem „Zlatá generace“ dal jasně na vědomí, že Zdeňkův autorský vklad do tvorby předchozího působiště pokračuje bez zásadní stylové veletoče a žádná revoluce se pravděpodobně konat nebude. Modernější metalové výrazivo, pevně ukotvené v thrashových základech s výraznou melodikou EP zcela dominuje a dovolím si tvrdit, že fanoušci novější tvorby ARAKAINu dostali další vydatnou krmi, která vyloženě nehraje na jistotu, nicméně po nových obzorech se ohlíží spíše opatrně a s námořnickou rozvahou.

Sestava kapely je reprezentativní. Vedle Zdeňka sestavu NIAKARA tvoří Mayo Petranin (mj. (mj. SYMPHONITY, SIGNUM REGIS, EUPHORY), Petr Voháňka (PROXIMITY, DIRTY GAME), Martin Pavlíček (NOT PERFECT) a Pavel Kubát (ROOT). Šestice skladeb včetně anglické verze „Černých koní“, ústředního hitu z alba „Warning!“ (zde pod názvem „Over the Rainbow), představuje výrazově poměrně pestrou kolekci, kdy ani jedna skladba není zajetá v jedněch a těch samých kolejích. Přesto je „Anunnaki“ velice kompaktní a soudržná nahrávka, která neposbírala nahodilé střípky ve snaze „něco vydat“. Tajemně epickou „Anunnaki“ střídá „Slídil“, skladba v duchu švédské melodické školy. No..v duchu – to je možná příliš silný příměr, nicméně nádech melodického stylu na švédský způsob dává skladbě solidní šťávu a tah na branku. Teskně baladická „Proč muži odchází“ má sílu se zavrtat hluboko do mozku a žít si tam velice dlouho. Bohužel stále aktuální a naléhavé válečné téma je uchopeno bez nutnosti sáhnout po laciném patosu, postačí povedený text a náležitě silná atmosféra. Pilotní singl „Zlatá generace“ se mi paradoxně líbí víc jako součást EP, než když vyšel, jako součást celku mě skladba nakonec nakonec dokázala přebít argumenty ve svůj prospěch, zprvu to nebylo jaksi nic moc. Pár poslechů navíc a hleďme – funguje to! Valivá „Kruhy v obilí“ disponuje svébytně melancholickou náladou a velmi výraznou melodikou refrén nevyjímaje. Nechci se uchylovat k nějakým zpovykanostem a dočasným hysterákům, ale „Kruhy“ se povedly přenáramně. Anglická verze „Černých koní“ není kouskem do počtu, aby snad nebylo EP příliš krátké. Mayo, hlasově blízký pěvec jak Petru Kolářovi, tak i Honzovi Toužimskému, přesto dost svébytný, aby „Over the Rainbow“, vtiskl skladbě osobitou rovinu.

První výkop budiž učiněn. Kam se NIAKARA vrtne postupem času, až dozraje čas na regulérní album, je prozatím otázka pro Libuši nebo Sibylu. Náznaků máme hned několik a který z nich nakonec vyjde jako trumfové eso, se teprve ukáže. Neříkám tak ani tak, ale na má slova dojde…srandičky stranou, „Anunnaki“ nezní vůbec špatně.

Medyed

niakara.cz/

facebook.com/niakara.official/

instagram.com/niakara.official/