Recenze: NEUROTIC MACHINERY – Nocturnal Misery /2020/ vlastní náklad
Ten pocit, že mě již máloco může překvapit, že jsem již
téměř vše slyšel a o nečekaných odzbrojujících překvapeních můžu snít za tichých večerů, mi opět našeptával, že radši nemám očekávat nic, co by nějak výrazně čnělo nad šedí metalové moderny a už vůbec ne ji strčilo s klidem do kapsy. Abych se dostal do obrazu – započal jsem zevrubnou přípravou a ponořil se do kompletní diskografie Západočechů. Tušení šedi uniformní masy bylo těžce vedle, tahle parta rozhodně nejede po hlavní trati, ale minimálně deset let si pokládá své vlastní koleje. Melodický death metal, metalcore, post-rock, djent, žánrových inspirací je celá řada a výsledkem je velmi pestrý a zajímavý mix stylů ústící ve vlastní hudební jazyk NEUROTIC MACHINERY, který se album od alba vyvíjí různými směry bez ztráty niti, propojující jednotlivé studiovky mezi sebou.
NEUROTIC MACHINERY lze velmi obtížně odhadnout, nelze předem očekávat, co z nich ve spojení s dalším albem vypadne. Vzdušnost a lehkost předchozího alba „Congitive Dissonance“ je převálcována temnotou a hrubou silou „Nocturnal Misery“. Zapomeňte na ošoupanou šablonu metalcoru, zapomeňte i na tu další, death metalovou. Zapomeňte na jakékoliv návody a manuály. Tady platí, stejně jako v případě alb předchozích, pouze jediné – poslouchat a nechat se unášet, na každý pád budete ve skvělé společnosti. Post-rockové inspirace z minulého alba ustoupily do pozadí, NEUROTIC MACHINERY posílili metalový základ, jsou sevřenější a útočnější. Moderní metalový extrém v podobě úvodní „Nocturnal“ snese velmi přísná kvalitativní měřítka. Smršť techniky, výživných riffů a rytmických zvratů sice může způsobit milovníkům odlehčené tváře kapely trochu vrásek na čele, přitvrzení je více, než značné. Následující „Oblivion“ přec jenom není přes všechnu tu tvrdost není takový zabiják a dává větší prostor přitažlivým melodickým linkám a temně melancholickým náladám. Atmosféra, silná deviza předchozích alb, nestrádá ani na „Nocturnal Misery“. Variabilita kytarové hry meandruje od progresivního čarování, přes jasné ozvěny death metalu po alternativní manýry – to vše v různých množstevních poměrech na skladbu. Variabilní technicky brilantně zvládnuté bicí do této pestré skládačky vnášejí další rozměr pestrosti. Se „Slave“ přibývá technických kotrmelců, oblehčených často podmanivou melodickou linkou a odlehčenou pasáží. „Uprising“ nemá problém k progresi zdrhnout na delší stáž, kdy křehká pasáž s citem pro procítěné sólo zapadne do všeho toho rambajzu s lehkostí a přirozeností, stejně tak zpět s progresivní brutalitou splývá. „Beneath The Sun“ odzbrojuje velmi silným základním melodickým motivem, hutný kytarový masokombinát zažívá úchvatnou symbiózu s náladovou post-rockovou atmosférou. Obě polohy skladby jsou spolu navzájem srostlé jako siamská dvojčata a není vteřiny, kdy by stoprocentně převládala jedna z nich.
Touto větou by se s jistou dávkou zednické přesnosti dal shrnout popis kompletního alba. „Nocturnal Misery“ mě nachytalo na švestkách jak hajný pytláka Říhu. Ano, očekával jsem metalovou modernu nadprůměrné kvality. Ovšem to, co se nachází zalisováno na CD, není nic, co se točí kolem průměru. „Nocturnal Misery“, kdybych bodoval (ze zásady neboduji a bodovat nebudu) desetibodovou stupnicí, by ode mě nafasovali bez mrknutí oka devítku. A co ten jeden bod? Ten si nechávám napříště, očekávaje velké věci.
Medyed
facebook.com/neuroticmachinery
https://www.youtube.com/watch?v=P41qDrpSVIs
Komentáře