Recenze: NANGA PARBAT - Downfall And Torment /2021/ Sliptrick Records
Technické a
progresivní tendence se v extrémních metalových odnožích objevují velice záhy, jakmile vešly v širší známost. Výsledkem je pestrá směsice nejrůznějších směrů, od koketování s jazzovou improvizací po mix stylů dohromady a stejně tak důraz na atmosféru a emotivní vyznění skladeb. Jistým průsečíkem všeho (snad jen kromě toho jazzu) by mohli být italští náladotvůrci NANGA PARBAT. Ti si ponechávají značný díl agresivity, stejně tak nechávají vyniknout melodie a podmanivou atmosféru. NANGA PARBAT jsou tak ode všeho kousek (včetně pagan metalových směrů), všechny tyto kousky však umí zručně propojit, aby vzniklo působivé a poměrně značně originální debutové album.
NANGA PARBAT jsou ne zrovna snadno uchopitelní. Když se už začíná rýsovat jasnější rámec, vynoří se další zajímavá kombinace, přitom jsou poměrně snadno čitelní. Jádro kudrnatého pséka tkví ve svébytném poměru propojení jednotlivých stylových rovin do funkčního celku. Hravé probírání se pestrou směsicí stylů, prosycené melancholickou náladou dává NANGA PARBAT velmi zvláštní a zajímavou podobu. Velmi zjednodušeně by se NANGA PARBAT dali strčit do melodicko-death metalového chlívku, ale od pár minut úvodního intra „The Edge Of An Endless Waterfall“ a následující „Through A Lake Of Damnation“ je mi naprosto jasné, že to nebude stačit. Variabilita NANGA PARBAT je pojata málem až Zappovským stylem, nikdy předem nevíte, co na vás byť během jedné skladby vyskočí. Důrazné pasáže se mísí s melancholickými, klasické metalové riffy se proplétají s orchestrálními prvky, brutální vokál si podává pravici s čistým zpěvem, technika si předává místo s běžnou písničkovou strukturou a naopak.
Sečteno a shrnuto, nic prudce překvapivého, takových forem tu bylo za korunu dvacet. Přitom žánrovému průměru NANGA PARBAT to v pohodě zvládají nandat o kolo až dvě. Důvodů se nabízí hned několik. Tím prvním a nejvíce patrným je energie, nacházející se ve všech osmi skladbách plus intru. Dále nelze nezmínit instrumentální úroveň alba, ta se podřizuje skladbě a ne naopak, a NANGA PARBAT se tak elegantně vyhýbají přílišné exhibici. Do třetice všeho, vynikající technika výraznou měrou zdůrazňuje silné momenty, a že jich je, akorát že nejsou až tak hitové, aby v plném počtu praštily okamžitě doprostřed čela. Je to téměř, jako když loupete cibuli – tu správnou sílu album má až po sejmutí několika vrstev „šlupek“, jinými slovy řečeno, „Downfall and Torment“ si musí náležitě sednout, jinak ho sjíždíte po povrhu a dojem je pouze poloviční. O skladba, to poněkud odlišné rozložení nálad, je k nevíře, jak NANGA PARBAT dokáží s klasickým základem (ohlodáno na kost se jedná o heavy metal s nejrůznějšími přesahy) pracovat, respektive do jaké šíře ho rozvinout. „Downfall And Torment“ je parádní debut, to si dovoluji tvrdit bez přehánění, a hodně vysoko nastavený kvalitativní standard pro další studiovou nahrávku. Vzhledem k odzbrojující uvolněnosti a přirozenosti ve spojení hned několika metalových stylů v originální a inspirativní celek, pokračování tohoto prvního příběhu nemusí být vůbec nastavovaná kaše, ale definitivní potvrzení zrodu velké kapely, ale to je ještě silně předčasné. Co vím u teď, je jedno – NANGA PARBAT udělali vynikající debut.
Medyed
facebook.com/NangaParbatOfficial/
Komentáře