Recenze: NAHUM - Within Destruction (2018)

UNITED IN NAHUM.
UNITED IN HATE.
UNITED IN MOTHER DEATH.

Nové album Nahum je jako jízda autobusem s potměšilým řidičem nejmenovaného dopravního podniku v republice: ledva cestující nastoupí, šlápne na pedál, těla se bortí, padají, kosti praskají, v případě některých nastupuje Mother Death... Pak následuje šílená jízda, tak asi sto dvacet ve městě Ostravě, brzdy kvílejí, babičky šílí jak kdysi při orgasmu, dědečci už nežijí, hole a berle vzduchem létají, a zase zrychlení jak Ferrari a zpomalení, a nastává Grand Finale. ABSOLUTELY.

Tak tohle je nové CD Within Destruction z pořádně nadrženýho péra ostravské brigády deathrash metalové práce NAHUM. Že Vám nedá vydechnout? Ale jo, vydechnout Vám dá – jenomže naposled. Ehm, tím pádem mnohem lepší a jednodušší název by pro něj byl Dynamit, případně propojeno přímo s názvem kapely DyNAHUMit.

Start z výchozí stanice, po níž nese kotouček celý svůj název, trvá jen pár vteřin, řidič to rozvalí jako kdyby chtěl dojet z Ostravy až k Verdunu, ovšem pak mezi ruinami prudce zpomaluje, brodí se bahnem světa (Bomby padají z nebes ... narodil ses v bouři ... obětuj svou krev!), a tak pořád a pořád, za kvílení múz zběsilých...za kvílení zběsilých múz. Jo a bacha, tenhle bus nikde nestaví!

Ano, toto jsou dle mého názoru asi 4 stěžejní znaky celého Nahumu:

1)    Dynamizující rytmika, rychlostní nářez jak celý vepřín, včetně úchvatných staccatových riffů, bušení bucharů všech thrash metalových srdcí, atmosféra do stratosféry a kladivo do hlavy;
2)    Majestátní, magická zpomalování s přítomností všech černokněžníků black & doom metalu, nekompromisní brždění ze 400 na 0 za 0,00 sec, černá mše přímým přenosem a za úplňku bodák do srdce - viz např. Between The Hammers Of Doom;
3)    Tančící nahé múzy kořeněných kytarových sól, stíhajících i nestíhajících sebe sama, tak strašně toužící vyřvat svou drásavou melodiku, leč dříve roztrženy o drsnou stěnu vlastní zběsilosti;
4)    Takřka matematicky přesně frázující growl, který se s bicími do krve pere o to, kdo bude udávat rytmus – no hotový Sodom a Gomor...

Jednička Nahum měla svoje Visions Of Apocalypse, dvojka svého Stvořitele Ničeho, a největším práskem trojky je podle mého skromného subjektivního názoru skladba Mother Death, jejíž děsivě rytmizující struktura musí narušit nejednu rodinnou vazbu (zejména pakliže si song budete pouštět příliš nahlas). Ovšem co čeká souseda či kohokoli jiného, jenž by si dovolil stěžovat, jasně vystihuje již samotný název písně...

Nicméně třetí CD samozřejmě není pouze o Matce Smrti: na týhle monstrózní jízdě Vás může zaujmout báječně mečivý kytarový výstřelek mezi druhou a třetí minutou The Last Attack Of Final Cataclysm, jež by mohl sloužit i jako hudební znělka leckteré kozí farmy, může Vás zaujmout romantický baladický nástup When The Sun Turns To Black, který je jak stvořený pro líbání pod rozkvetlou třešní a nad rozkvetlou frndou, může Vás zaujmout growlingová kanonáda v refrénu Grand Finale, která pokud Vám nevystřelí mozek, je jasné, že žádný nemáte, může Vás zaujmout chvílemi takřka bluesový závěr v Annihilated – All – Absolutely, může Vás zaujmout cokoli. Nahum nenudí.

Zatímco potměšilý driver s prasečí radostí v oku kroutí poslední zákruty před koncem života všech cestujících, Vy - ještě nic netuše -  můžete v klidu listovat 16-stránkovým booklíkem a zdokonalovat si svoji angličtinu, a to za nekomprosmisního zvuku motoru, jež vykazuje very good sound slavnosti vítání smrti.

Jízdenka na tuhle jízdu není nijak drahá, a navíc pokud si ji jednou koupíte, máte ji už jako doživotní, protože tohle CD pak můžete sjíždět až do smrti, jež má tu výhodu, že ji můžete opakovat tolikrát, kolikrát jste schopni udržet balanc a zmáčknout magické zčernalé slunce jménem PLAY.

Co že to pravím? Do smrti? No prostě až do – Mother Death!

Tady Dědek.

bandzone.cz/nahum
nahumofficial.bandcamp.com
youtube.com/user/NahumOfficial