Recenze: MYRHOLT – ...Sjelebot... /2021/ vlastní vydání

Počas tvorby recenze na předchozí EP „Retterting“ bylo vydání „...Sjelebot...“ na spadnutí a já byl pln očekávání, kterak vypadají MYRHOLT na regulérním autorském albu. Nebudu kolem toho plácat zbytečnou omáčku – pokud chcete repre vzorek norského black metalu, resp. něco nového, páč norské klasiky žánru máte do mrtě naposlouchané, „...Sjelebot...“ je ideálním albem – „True Norwegian Black Metal“ ve vzorové podobě, jak by dle mého chatrného rozhledu měl vypadat. Co mě čeká, jsem přibližně tušil, jedna ze skladeb byla začleněna na předchozím EP „Reterting“, takže nelze hovořit o vyloženém překvapení. Nikoho asi dále nepřekvapí, že si MYRHOLT nedělají (používám nožně číslo, přestože MYRHOLT rovná se jeden jediný tvor zvaný Ole Alexander Myrholt) starosti s angličtinou, ...Sjelebot... je komplet v  norštině, jak tomu ostatně často bylo u pekelných klasik z první půle let devadesátých.

Nic nového a revolučního, ...Sjelebot... se tváří, jakoby jej někdo vytáhl z archivu, kde skoro třicet let vyčkávalo. Ovšem omyl jako vrata do Asgardu, ...Sjelebot...je čerstvá letošní věc, ovšem udělaná hezky postaru, házící bobek na veškeré trendy a překotný vývoj. Čistý, čitelný zvuk bez nadměrné digitalizace ...Sjelebot...padne jako ulitý, navíc má v sobě strhující autenticitu, jakoby bylo album točeno „naživo“ na jeden zátah bez míchání jednotlivých partů. Navíc se nejedná o žádný brutální běs, ...Sjelebot...je především o silné atmosféře, stačí do alba hlouběji zavrtat a atmosféra má přirozenou tendenci posluchače pohltit, náhle jako bych cítil ve vlasech vítr od fjordů a slyšel šumění stromů. Podobné vánice se mi vybaví i v souvislosti se starými dobrými DARKTHRONE, ...Sjelebot...k nim nemá daleko, ale zároveň nedochází k okaté podobnosti, MYRHOLT mají dosti hluboce vyšlapanou vlastní cestičku. Rychlých mrazivých vánic si sice tolik nahusto neužijeme, většího prostoru požívají střední a pomalejší rychlostní stupně. Zde se v plné šíři projevuje emoční síla všech sedmi skladeb bez výjimky. Adekvátně stylu by se dala očekávat neprostupná temnota a pach sirných výparů, můj dojem je ale poněkud odlišný. ...Sjelebot...na mě spíše působí více „přírodně“ a tajemně, než abych z něj cítil zhudebnělé čisté zlo.

Ač stylově předvídatelné, ...Sjelebot...je řemeslně skvěle zmáknuté album, které sice vypadá naprosto obyčejně, jako něco, co důvěrně znám již mraky let, hra na jistotu se jistojistě nekoná. ...Sjelebot..., to je především silný emotivní zážitek bez vystavování se pod světlem, ten první důležitý krok do temného koutu je na posluchači. Pro jedince, kteří mají „Norsko“ pod kůží, nebude „...Sjelebot...“ těžkým soustem, album zní krásně dobově se vším co k tomu patří. Vyvážený poměr vichřic a táhlejších pasáží vytváří velmi zajímavý a silný výsledek, který logicky nebude pro každého a už vůbec ne pro masovou konzumaci, o tom však tato alba nikdy nebyla. Ten poměrně úzký okruh posluchačů zklamán nebude, pod to se bez mrknutí oka podepíšu!!!

Medyed

facebook.com/olealexandermyrholt

instagram.com/olealexandermyrholt/