Recenze: MORTICULA REX – Autumnal Rites /2021/ Satanath Records / Immortal Souls Productions
„Autumnal Rites“ se opět nepouští do neprobádaných vod
, stará škola hraje první housle, zatuchlost a pach smrti jsou všudypřítomné. Pomalé tempo spolehlivě plní roli megazesilovače temných spodních proudů, podobných morové epidemii, plíživě se šířící středověkým městem. Na rychlejší pasáže se také dostane, album se celý čas nevleče jako pohřební průvod za rozvrzaným černým spřežením. Zrychlení přichází ve vhodnou chvíli, takže převažující „špacírkvalt“ nemá nárok uspávat na věčné časy, jelikož kromě vítaných změn tempa se pravidelně dočkáme melodických kytarových čarování, a že Vám přijde důvěrně známé? Není to zas úplně mimo situaci, ta letmá podobnost se starými DEATH má silné kouzlo, zvlášť když nemůžeme hovořit o plundrování zlatého gruntu death metalu, ale o velmi příjemné rovině „Autumnal Rites“ a když už, tak připouštím sympatickou inspiraci. Melodika dle MORTICULA REX nemá ředící efekt, ale maximální měrou dodává albu na přitažlivosti přirozenou a nenásilnou cestou. Mám pocit, pokud „Autumnal Rites“ porovnám s „Grotesque Glory“, melodiky lehce přibylo a s ní nastal posun v emoční rovině. Emoce jitří melancholičtější prvky, kterých zase není taková spousta, ale jsou použity velmi rafinovaně.
Tuhle skládačku nepoberete hned v plné míře, je třeba ji nechat chvíli působit. Skladby mají sice přehlednou strukturu a zdá se být vše rychle jasné, což jsem si myslel taky. „Autumnal Rites“, pokud jej necháte jaksepatří „sednout“, vyroste ve Vašich uších ze solidního, ale poněkud nenápadného alba do temné a zasmušilé krásy. Přesně takhle fungovalo i album předchozí, proto jsem se smolením těchto řádků nechvátal a nechal „Autumnal Rites“ trochu toho času navíc, aby bylo správně „uleželé“. Jakmile se spojí death a doom metalové prvky do jednoho organického celku s magickou atmosférou, je z „Autumnal Rites“ rázem docela jiné album s velmi silnými podprahovými vibracemi.
Mé první setkání s MORTICULA REX bylo velice příjemnou srážkou, „Autumnal Rites“ jako druhé setkání blízkého druhu s přehledem navazuje na vynikající dojem, který zanechalo předchozí album. Nepřináší zhola nic prudce nového a už vůbec ne revolučního, jedná se o starou školu death metalu pokukující po beznaději doom metalu, což v případě MORTICULA REX neznamená mínusové body, nýbrž přesný opak – album si zachovává otisk death metalové tradice ve velice životaschopné podobě. Mimoto a v neposlední řadě si MORTICULA REX pěstují svébytný styl, který ruku v ruce s nápaditou kompozicí skladeb, parádně se to poslouchá a jen tak neomrzí. Po předchozím počinu MORTICULA REX jsem byl řádně namlsán a nebylo důvodu mít malá očekávání v souvislosti s novinkou. „Autumnal Rites“ pokračuje ve šlépějích „Grotesque Glory“, koho lapil death metal v pomalejší formě zahalený do silné a ponuré atmosféry, může začít tančit šavlový tanec. MORTICULA REX, to je opět koňská dávka ponurých nálad, hutná porce beznaděje a zmaru, tedy přesně to, co dělá death metal death metalem. Můžeme si k tomu přidat doom jako chuťovou složku a jsme doma, přesněji řečeno v té správné márnici v pozdních nočních hodinách.
Medyed
Komentáře