Recenze: MORNA – Sentient Cultist /2019/ vlastní vydání

Že OPETH zůstanou ve své samorostlosti úplně osamoceni, si nikdo nemyslel snad ani v divokých snech. Natolik inspirativní kapela v horizontu minimálně patnácti let těžko, ba nemožno zůstati bez hozeného lana zástupu více i méně zdatných učedníků, kterým jsou stylové hranice příliš těsné. Nelze však tvrdit, že MORNA jsou slovenskými OPETH, to bych rád zdůraznil hned na začátku. Leccos společného na „Sentient Cultist“ objevit lze, ale není toho rozhodně přes míru. MORNA si sice zvolili podobný směr jako švédští velmistři, to každopádně, ovšem jejich výrazové prostředky jsou poskládány v úplně odlišných poměrech, což se projeví velmi záhy, jakmile se pozorněji zaposloucháte. Ty vlivy zlatých sedmdesátých, tak typických pro aktuální podobu OPETH se u MORNA prakticky nevyskytují, MORNA klušou na progresivní vlně, důkladně promísené s metalem.

MORNA jsou výjimečný úkaz. Jsou elegantní spojení otisku extrémního metalu, progresivního rocku (v tomto skvělém případě drží štafetu famózních RUSH) a vlastního muzikantského nadšení. Vše symbioticky propojeno přirozeně, s noblesní lehkostí, s citem pro výstavbu skladby, gradaci atmosféry a emotivního náboje. Spontánní přelévání směrem od technického death metalu k prog rocku a nazpět, vše sjednoceno poměrně odlehčeným zvukem (věc subjektivního vnímání), hrubý a čistý vokál ve vyrovnaném souboji, akustika jako vítaný a rovnocenný prvek, to vše tvoří chutný a exkluzivní koktejl, který má ambice jen a pouze překvapit. „Sentient Cultist“ překvapuje, a to v mnohých ohledech a rovinách. První v pořadí si to odbydu s grafikou obalu, ta je naprosto skvělá, rovněž skvěle korespondující s náladami na albu. Nálady na „Sentient Cultist“ jsou košaté, mnohovrstevnaté, apatickou šedí počínaje, metalovou naléhavostí to pokračuje včetně growl vokálu, hravou progresí pokračujeme a atmosférickou zasněností tahle barevná koláž končí. „Sentient Cultist“ všechny tyto prvky organicky sdružuje do přitažlivého a kompaktního celku, nelze hovořit o tom, zdali MORNA jsou více metal, prog metal nebo jiný chlívek. Drama, melancholie a silovost jsou spojeny do jednoho příběhu a je naprosto jedno, která složka v danou chvíli převažuje. Jsou obsaženy v každé skladbě rozdílně, v rozdílné síle a důrazu a vytvářejí paletu nejrůznějších odstínů nálad, technická hra je podřízena skladbě a vytváří ty správné a účelné vibrace – tudíž přesně naopak, jak býváme kolikrát svědky, kdy forma válcuje obsah. Zde je obsah natolik emotivně silný, až si podmanil formu, která mu poslušně slouží jak Ovečka Milošovi. Metal si hraje s psychedelií, ale málo nás – pojď Art Rocku mezi nás ! Uděláme si bábovičky, přejede nás Jazz Rock, co je u sousedů na prázdninách, počůrá to starosty pes a jeden neví, jak ta bábovička bude vypadat…. Ovšem mýlila se dítka – vznikla MORNA…centrum hravého, ale přesto emotivního, skvělého, technického a muzikantsky vymazleného metalového řemesla, které jest povýšeno na umění !!!

MORNA udělali album, které by ksakru nemělo zapadnout prachem, je totiž bombastické a Medyed je nadšen !!!

Medyed

bandzone.cz/morna

morna.sk/

facebook.com/Mornaband/